Osmý den není z tohoto světa, připomíná Karel Hvížďala

Recenze

Vytvořeno 7. 7. 2015 3:00

Autor: Jiří Lojín

Fejeton představuje tematicky volný žánr, můžeme se proto domnívat, že svoboda, jakou poskytuje, dává novináři pocit téměř zázračného uvolnění po článcích, v nichž musí reagovat na ožehavá témata neklidné doby. Najednou může napsat cokoliv, co ho napadne. Ovšem domněnky mohou být mylné, skutečnost obvykle bývá odlišná. Zamyslet se můžeme třeba nad sbírkou fejetonů Karla Hvížďaly nazvanou Osmý den týdne.

Mezi českými autory fejetonů najdeme zvučná jména, mnozí z nás si ze školních čítanek pravděpodobně pamatují Kam s ním? Jana Nerudy či, dnes již legendární, fejetony Rudolfa Křesťana, jež si vydobyly značnou oblibu přesto nebo právě proto, že vycházely za minulého režimu. Fejetony jsou i vítaným nástrojem, umožňujícím reagovat na aktuální události, ne však na ta ožehavá, jak jsem psal v úvodu, ale na drobné nepříjemnosti, zákeřně komplikující život autorovi stejně jako čtenáři. Proto si tak dobře rozumějí, jeden si postěžuje, druhý chápavě pokývne hlavou a usměje se už jen proto, že to, o čem autor píše, sám dobře zná.

Komponovaná sbírka Karla Hvížďaly však jde jinou cestou. Vzpomínkami. Má nač vzpomínat. A jako každý, obrací se zejména k dětství a mládí, prožitým ve své rodině. Postavou, glorifikovanou, stylizovanou až do téměř mytické podoby, je jeho babička. Její přítomnost je cítit téměř v každém fejetonu, dostala se i do ukázky na přebalu knihy. Autor ji představuje jako ženu obdařenou inteligencí i přirozenou moudrostí, děděnou z generace na generaci.

Nástup komunistického režimu měl na rodinu Karla Hvížďaly devastující vliv, není tedy divu, že právě život v socialistickém Československu, emigrace i pád socialismu, jsou náměty, ke kterým se autor opakovaně vrací. Tím zdánlivě ztrácí kniha na aktuálnosti a čtenář aktuálnost očekává. Použil jsem slovo „zdánlivě“ záměrně, na pozadí minulosti se totiž současnost vyjímá zvláště kontrastně. Neustále můžeme porovnávat tři různé éry, jak se změnila doba i jak se změnili lidé. Navíc si obraz můžeme doplnit Hvížďalovou zkušeností ze života v zahraničí.

Co ve fejetonech Karla Hvížďaly postrádám, je větší dávka humoru. Nemám na mysli prvoplánovou zábavu lechtající bránici primitivními postupy, humor fejetonu bývá jemný a sofistikovaný. Nechci zevšeobecňovat, v knize najdeme místa, jimž se můžeme zasmát, chybí spíše souznění mezi čtenářem a autorem v otázce společných absurdních zkušeností. Ano, absurdity jsme si užili v minulých letech dosyta, Karel Hvížďala ji poznal zprostředkovaně, takže zbývá ta, jíž jsme svědky v poslední době. K autorově cti slouží, že ani na ni nezapomíná. Co však postrádám na humoru, vyrovnává autor noblesním slovníkem, stylem a moudrostí, skromně připisované všudypřítomné babičce.

Karel Hvížďala své texty situuje do osmého dne týdne, vypomáhá si, jako na mnoha místech, židovským výrazem olam haba. A osmý den týdne není z tohoto světa. Přesto jeho fejetony z tohoto světa jsou, pevně zakotveny ve vzpomínkách i v současnosti.

HVÍŽĎALA, Karel. Osmý den týdne: 52 + 1 fejeton. Vydání první. Praha: Novela bohemica, 2015, 126 stran. ISBN 978-80-87683-43-9.