Bílej kůň, černej drak

Třikrát za sebou skončila Cena Jiřího Ortena udělovaná nejlepšímu prozaickému nebo básnickému dílu v rukou mladých dam. Odnesly si ji Petra Hůlová, Petra Soukupová a Jana Šrámková. Vítězství v 14. ročníku Literární ceny Knižního klubu bychom tak mohli označit jako jakési navázání. V soutěži o doposud nevydaný rukopis totiž zvítězila také mladá dáma a při vší úctě k již jmenovaným může budit větší pozornost. Narodila se totiž teprve roku 1990, a ač to bylo v Sokolově, vietnamské jméno Lan Pham Thi mluví za vše.

Poměrně útlá kniha je rozdělena do dvou paralelních příběhů. Najdete tu krátké kapitolky jakési vietnamské legendy, výrazněji větší rozsah ale zabírá příběh ze současné České republiky a na něj se podívám podrobněji.

Hrdinkou a vypravěčkou příběhu je mladá vietnamská dívka Julie, která se svou rodinou už pobývala na řadě míst u hranic s Německem, ale v současné době žijí v jihočeském Písku. Tam také z Vietnamu přijíždí na návštěvu Juliin bratranec a hned v úvodu naráží na bandu holohlavých mládenců. I když je Julie mladá dívka, není třeba se děsit nějakého komplikovaného milostného románku.
Prostor je totiž věnován především zdejší vietnamské komunitě, Juliiným příbuzným a především rodině. Otec si totiž chce otevřít restauraci a je s tím celé řada problémů. A nejen on to nemá jednoduché. Píše se tu o podpáleném stánku, Vietnamcům se v lepším případě tyká, když rovnou neříká rákosníci, i na uplácení dojde.
A dojde i na city – nebo přinejmenším sympatie. Julii se totiž líbí mladý Michal. Podrobnosti si ale můžeme spíše domýšlet a daleko více se dozvíme právě o zmiňovaných problémech zdejší komunity nebo třeba o různých vietnamských tradicích.

Mladý věk a zajímavý původ není v případě anonymní soutěže zrovna důvod k vítězství, a tak se samozřejmě nabízí otázka, čím si rukopis zasloužil vydání a ocenění zvláštní finanční prémií. Je to dle mého názoru rozhodně styl, jakým je kniha vyprávěna. Žádné dlouhatánské květnaté věty s odstavci na celé stránky, ale naopak krátké svižné věty, sem tam proložené nějakým tím nespisovným tvarem nebo třeba poznámkou ve stylu „Hlouček se začíná dostávat do varu. Ještě chvíli a začnou vonět po kečupu. A mletým mase. I'm lovin'it.“, což myslím knihu právem řadí ke stylu současných mladých českých autorů. Třeba dodat, že odstavce jsou tentokrát opravdu  hodně  krátké, klidně jen věta o dvou slovech. Pozorného čtenáře pak možná také zaujme, že na pravé straně není text zarovnán, jak bývá u knih naprostou samozřejmostí. Text je navíc proložen řadou vietnamských slov či vět, a jak vidno, porotce zřejmě sociálně kritické postřehy zaujaly. Myslím si ale, že ne každého dané téma musí lákat, každopádně ale kniha ukazuje, že Vietnamci to v Čechách zkrátka nemají lehké. A že Lan Pham Thi má tyhle problémy zažité.

Pochvalu si zaslouží, že je kniha proložena řadou fotografií, a také reklamní kampaň, kterou KK dělá v pražském metru – a možná i v jiných koutech Čech. Naopak vytknout musím nedostatečné korektury. Především Vánoce s malým „v“ hodně bolí, zvlášť když úplně na samém začátku Julie píše, že z češtiny měla vždy jedničku. Kromě toho anotace na přebalu knihy prozrazuje jako i v jiných případech až příliš mnoho a raději ji nedoporučuji číst.

Knihu Bílej kůň, černej drak vydal Knižní klub v roce 2009.

Ukázku z knihy naleznete zde.