Detektivka, nebo generační román plný paradoxů?

Recenze

Vytvořeno 10. 7. 2015 3:00

Autor: Jolana Hlušičková

V březnu vyšla v nakladatelství Motto kniha Hlas pro vraha autorky Oliny Táborské slibující nahlédnutí pod pokličku šedesátileté historie po dlouhá léta zakryté rouškou tajemství, na jejímž počátku byla smrt matky hlavní hrdinky. Název knihy a anotace slibovaly detektivní zápletku spojenou s STB a minulým režimem, čtenářsky rozhodně zajímavé téma.

Olina Táborská (nar. 1951) patří k lidem, kteří dokázali jít za svým životním cílem i přes nepřízeň osudu. Do pětadvaceti let žila na Zlínsku, vzhledem k velmi problematickému dětství a vztahům v rodině začínala jako dělnice, postupně vystudovala při zaměstnání střední školu a pak i žurnalistiku na Karlově univerzitě v Praze. Za svou profesní kariéru prošla velkým množstvím deníků. Nyní je na volné noze, v roce 2013 jí vyšla kniha Hodně drahá tchyně a o rok později novela Výchova dcerou.

Příběh se začíná rozbíhat ve chvíli, kdy se hlavní hrdinka Anka sejde v kavárně s tetou, sestrou své matky, která zemřela za podivných okolností, když Ance byly dva roky. Matka Marie byla manželkou vlivného komunisty a zdá se, že věděla příliš mnoho a mohla být pro určitý okruh lidí nebezpečná. To je názor tety a Anka se rozhodne, že zjistí pravdu.

Anka se nemohla vynadívat na tu krásnou ženu. Nevěsta v krajkových šatech se závojem až na zem jí ale jako maminka nepřipadala. Představovala si ji jinak. Víc obyčejně. A také starší. „Vypadá jak herečka,“ řekla a podívala se na tetu Jitku. Seděly v kavárně hotelu Moskva ve Zlíně. Tehdy to byl Gottwaldov, všichni říkali Zlín.
„Tož…Po ní nejsu,“ dodala Anka a vrátila se očima k fotce.[1]

Z domova, kam otec přivedl macechu pro ni a její dva sourozence, odchází již v patnácti letech. Vzhledem k tomu, že jí otec nepovolil další studium, se základním vzděláním nastupuje jako myčka nádobí v jídelně. Postupně si Anka zvyká na samostatný život, odchází do Svitu ve Zlíně pracovat jako dělnice a začíná studovat střední školu, daří se jí časem získat lepší zaměstnání, vdá se a vystuduje dálkově vysokou školu. Stále však nemá jasno v tom, jak to bylo s její maminkou. Podaří se jí zjistit pravdu, nebo ta zůstane navždy skrytá?

Román je z velké části autobiografický, jedná se o mírně upravený autorčin životní příběh, a jak sama uvádí v předmluvě, všechny postavy žily nebo žijí. Rozsah zachycující téměř šedesát let však byl poněkud velké sousto i pro tak zkušenou novinářku a spisovatelku. Kniha je čtivá, vyznačuje se bohatou slovní zásobou a do textu je velmi pěkně zapracováno valašské nářečí, které mu dodává autentičnost. Je ale potřeba konstatovat, že se čtenář místy ztrácí, autorka ve vzpomínkách různě přeskakuje a také velké množství postav někdy způsobuje v hlavě čtenáře zmatek. Najednou se pročteme až na konec příběhu a v hlavě zůstává pocit, že příběh více méně vyšuměl do ztracena.

Odpověď na otázku z názvu recenze, zda se jedná detektivku či generační výpověď plnou paradoxů, najdeme ve faktech v textu. Otec přesvědčený komunista, matka naopak silně věřící, autorka začínala jako dělnice, postupně se vypracovala na novinářku, se svým mužem žila tři roky v Leningradu, psát mohla pouze ideově správné texty. Ve chvíli, kdy došlo ke změně režimu, se kterou přišla i svoboda slova, se najednou ukázalo, že slovo je sice svobodné, ale aby se člověk (novinář) uživil, musí volit ta komerčně správná. A třešinkou na dortu je zjištění, že člověk, který je s největší pravděpodobností vrahem, dnes zastává relativně vysokou politickou funkci a jedním z hlasů, který mu pomohl tuto pozici získat, byl i hlas hlavní hrdinky…

Krása knih spočívá v tom, že přestože si přečteme anotaci, nikdy předem nevíme, co na nás v knize čeká, zda se autorovi podaří čtenáře oslovit, něco mu předat, poučit či pobavit. Kniha Hlas pro vraha mě zaujala, přestože prvotní představa, že se jedná o detektivní román, se ukázala jako lichá. Generační výpověď o práci novinářky ovlivňované nejdříve propagandou, později diktátem peněz, je pro generaci, která si tuto dobu již jen stěží vybavuje či ji dokonce vůbec nezažila, rozhodně přínosem. A pamětníci si možná uvědomí, jak obě doby, zdánlivě tak jiné, si jsou v mnoha směrech podobné.

[1] TÁBORSKÁ, Olina. 2015. Hlas pro vraha. Vyd. 1. Praha: Motto, 461 s. ISBN 9788026703747.