Svůj život nežiju, svůj život umírám

Recenze

Vytvořeno 15. 7. 2015 3:00

Autor: Michaela Babíková

Jen čtyři slova mohou někdy obsahovat beznaděj a bolest celého světa, smíšená úzkostně-depresivní porucha. Tuto diagnózu si vyslechne dvacetiletá Hanka poté, co se jí nepodaří útěk sebevraždou. To prší moře, druhá kniha mladé české autorky Radky Třeštíkové, je skvěle propracovanou sondou do duše mladé dívky, která se musí vyrovnat s velmi složitými životními situacemi. Připravte se na příběh plný koček, meruňkové marmelády, papírků s úkoly a lidských emocí.

Malá Hanička je trochu neposlušné a egocentrické dítě, které nadevše miluje tanec a své rodiče. Rozvod rodičů a následná střídavá péče však začnou její obyčejný dětský svět pomalu rozkládat. V otcově nové rodině se navíc setká s nevlastním bratrem Alešem, do kterého se zamiluje. Nešťastně, protože Aleš v ní vidí pouze vysněného sourozence.

Drama vyvrcholí ve chvíli, kdy její otec nečekaně spáchá sebevraždu. Hanka se svému okolí zcela odcizí, veškeré emoce uzamkne hluboko v sobě a ještě více přilne ke své dětské lásce – Alešovi. Nikdo z jejích nejbližších jí nemůže pomoct, protože nikdo nedokáže rozeznat, co se v její hlavě a duši odehrává.

Hana k sobě především nepouští vlastní maminku, která tímto odcizením nesmírně trpí. Nemá nejmenší tušení, že se Hanka několik let po otcově smrti přestěhuje za nevlastní matkou jen proto, aby mohla být znovu nablízku Alešovi. Nespojí si, že by za Hančiným zlostným chováním mohl být smutek z nešťastné lásky, a považuje se za špatnou mámu. Hanku zase nikdy nenapadne, jak moc jí svým chováním ubližuje. Cestu k sobě už nikdy nedokážou znovu najít. Když je Haně dvacet let, umírá její máma při autonehodě.

Psychicky nedospělá Hanka zůstane zcela opuštěná v prázdném domě s ještě prázdnější duší. Její jediní blízcí jsou bláznivá babička Zora a Aleš, který s ní neváhá spát, kdykoli zrovna nemá přítelkyni, a zároveň ji stále pokládá za sestru. Jak se dokáže Hana se svou situací vypořádat? Podaří se jí nalézt pevný bod ve světě, který dávno ztratil hranice? Zachrání ji o mnoho starší Hubert, který se o Hanku stará jako o princeznu? Nebo je se svou podivnou minulostí mnohem větším nebezpečím, než se zdá?

Radka Třeštíková píše velmi osobitým stylem. Nezdráhá se plynule přecházet z ich- do er-formy. Vyprávění ústy hlavní hrdinky Hanky prostřídávají kapitoly psané odosobněným stylem ve třetí osobě, což dává čtenáři možnost určitého nadhledu a komplexnějšího pochopení celé situace. Autorka také využívá prolínání časových linií, což dodává textu svěží dynamiku. Příběh se neodehrává lineárně, Třeštíková se v průběhu románu neustále vrací ke klíčovým okamžikům románu a dává čtenáři možnost nahlížet na ně z různých perspektiv. Často se stane, že na jedné straně určitou postavu pro její chování odsoudíte, abyste ji vzápětí na dalších stránkách pochopili.

Musím se přiznat, že zpočátku mě kniha To prší moře příliš neoslovila. Nedokázala jsem se vžít do hlavní hrdinky, jejíž chování se mi v mnoha ohledech nedařilo pochopit. Ale právě tento odstup mě nakonec začal nesmírně bavit a více než 400 stran jsem měla přečtených za velmi krátkou dobu. Radka Třeštíková má úžasný talent proniknout hluboko do psychologie postav, aniž by přitom zabředla do patosu a klišé. Její styl je jednoduchý a přitom čtivý. Je krásný pocit vědět, že mladí čeští autoři mají co nabídnout.

Ukázka:

„A pak, že nemáš,“ směje se on. „Proč si život tak zbytečně komplikuješ?“
Nemám pocit, že bych si ho komplikovala. Spíš si ho zjednodušuju. Až na dřeň. Až tam, kde to nejvíc bolí, protože to všechno kolem, do čeho svoje životy balíme, všechny ty vztahy, práce, jídlo, byty, auta, kadeřníci, dovolené, to všechno je jen ochranná vrstva. Fólie, pod kterou je strach úplně nahý. Jen láska, ta je opravdová. Láska a ten strach. [1]

[1] TŘEŠTÍKOVÁ, Radka. To prší moře. Vyd. 1. Praha: Motto, 2015, 421 s. ISBN 978-80-267-0377-8. Str. 153.