Chrudimská Odyssea

Recenze

Vytvořeno 24. 7. 2015 3:00

Autor: Jiří Lojín

Odyssea inspirovala mnoho umělců, na jejím půdorysu budovali své romány tak známí autoři, jako byl James Joyce a jiní. Odyssea tvoří prazáklad dobrodružných cest plných protivenství, jež musí hrdina překonat, aby se mohl navrátit domů ke své rodině. Jistou podobnost s Homérovým eposem naznačuje ve své knize Ztracený obraz její autor Jan Stejskal.

Cílem cesty však není ostrov Ithaka, ale nalezení obrazu, k němuž má bývalý emigrant Jiří citový vztah tak silný, že pro něj znamená domov. Potud je symbolika jasná. Jiří a jeho přítel Václav však neputují nekonečnými dálkami mezi řeckými ostrovy, ale po Chrudimi a jejím blízkém okolí. To by snad nevadilo, vždyť Leopold Bloom své cestování omezuje pouze na Dublin, a fyzické velikost prostoru v literatuře nerozhoduje.

V jedné důležité věci se však Ztracený obraz výrazně odchyluje, ostatně stejně tak jako ten Joyceův, překážky nastavené do cesty hrdinovi nejsou smrtelné. Nemusí obelstít Polyféma, neproplouvá mezi Skyllou a Charybdou, ba i Magdaléna, které říkají Kirké, se nepokouší příchozí proměnit v roztomilá a chutná prasátka. Příběh se spíše podobá pohádce o slepičce a kohoutkovi, jak je v knize také zmíněno. Nebo, ale to jen vzdáleně, počítačové hře, při níž musí postava hledat indicie, putuje z jednoho místa na druhé a hledá poklad.

Těžištěm knihy je však připomenutí chrudimských dějin a pověstí, téměř v každé kapitole se nějaká vyskytuje. Město Chrudim se na vzniku Ztraceného obrazu finančně podílelo očividně právě z tohoto důvodu, neboť text je přímou propagací tohoto krásného místa. Autor si knihu sám ilustroval, náměty obrázků představují zejména charakteristická a známá místa východočeského města.

Jan Stejskal navazuje na tradici kronikářů a regionálních písmáků, text tím ovšem na některých místech trpí. Zatímco historické vsuvky mají svou hodnotu, spojovací příběh je velmi jednoduchý. Jiří a Václav chodí od jednoho člověka ke druhému, povídají si a přátelsky žertují. Padouch, který se musí v každém dobrodružství zákonitě vyskytovat, není příliš výrazný a jde spíše o promarněnou příležitost, jak dát knize větší spád. Trochu to má na svědomí fakt, v celé knize jde o obraz s hodnotou spíše citovou než uměleckou, či dokonce finanční, motivací je závist, omyl a pomsta, pocházející z dob mládí.

Na knihu Ztracený obraz bychom měli hledět ze dvou hledisek, jak jsem už v předchozích odstavcích naznačil. Obyvatelé Chrudimi, kteří milují své město, určitě ocení popis známých míst, exkurs do známé i neznámé historie. Chrudim, ač jde o malé město, má svůj nezaměnitelný ráz a je velmi snadné si ji zamilovat. Proto její dějiny vypadají barvitě i v náhodném a velmi omezeném výběru, který poměrně útlá kniha umožňovala. Jednoduchý příběh slouží spíše jako spojovací prvek, pozitivní na tom je, že příliš neruší. Kniha může v neposlední řadě sloužit jako dobrý propagační materiál města, nahrazující bezduché brožurky a kýčovité upomínkové předměty typu otvíráku na pivo s městským znakem.

STEJSKAL, Jan. Ztracený obraz. Vydání první. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2015, 127 stran. ISBN 978-80-7405-367-2.