Babička superhrdinka

Recenze

Vytvořeno 26. 7. 2015 3:00

Autor: Tereza Zítková

Pro většinu vnoučat jsou jejich prarodiče tak trochu superhrdinové. Umí vymýšlet ty nejlepší pohádky, učí je lumpárny a hlavně na ně mají většinou čas. Hlavní hrdinka knihy od Frederika Backmana takovou babičku má a moc si tento fakt užívá. Pak ale zasáhne osud…

Frederik Backman oslovil knižní svět svou prvotinou Muž jménem Ove. I když jeho hlavní hrdina nebyl typický kladný hrdina, mnoho čtenářů si ho jistě oblíbilo pro jeho ironické poznámky a cynický pohled na svět. Teď autor představuje své druhé dílo: Babička pozdravuje a omlouvá se. V České republice ho vydalo nakladatelství Host v červnu roku 2015.

Hlavní hrdinkou tohoto vyprávění je skoro osmiletá holčička Elsa. Není to úplně obyčejné dítě. Má totiž ráda svůj jazyk, a tak často opravuje nejenom své vrstevníky, ale i dospělé. Proto se mnohdy stává obětí šikany a dospělí si o ní myslí, že je divná. Ona je ale pouze jiná. A za to se často ve společnosti trestá. Naštěstí má ale svou milovanou babičku, která ji umí z běžné reality vytáhnout a rozveselit ji. Spolu tedy navštěvují vymyšlenou zemi, kde se setkávají s těmi nejpodivnějšími tvory, ale i běžnými postavami z pohádek, jako jsou princezny a králové nebo draci a čarodějnice. Díky babičce se tak Elsa necítí tak sama. Ví, že babička tu pro ni vždycky je, je to totiž zároveň ta nejlepší kamarádka na světě.

Elsina babička taky nezapadá do běžného stereotypního obrazu prarodiče. Je to člověk jdoucí z průšvihu do průšvihu. Často díky svým kontroverzním názorům, občas jen proto, že ji napadne udělat něco bláznivého pro svou vnučku. Jako třeba vlézt v noci přes plot do zoo. Elsa je pro ní vším, a i když se celý svůj život nechovala ukázkově, babička je to perfektní.

Oba Backmanovi hrdinové jsou stejní. Jsou neomalení, nevrlí, ale v mnoha případech i roztomilí. I když jsou každý z jiné generace, mají také společný fakt, že jsou osamělí a jiní. Ve společnosti se většinou necítí dobře, protože lidé nemají odlišnost rádi, a tak jim to často dávají najevo svou nevolí. Proto utíkají před zlem a smutkem každý do svého světa. Ove se bránil svou hrubostí a chtěl spáchat sebevraždu. Elsa s babiččinou pomocí uniká do pohádkového světa, kde je za hrdinku a kde fakt, že jste jiní, znamená jistou výhodu.

Kniha mě zasáhla. Je plná emocí. Čtenář se může zasmát od srdce, když čte, jak skoro devadesátiletá paní leze přes plot a snaží se svou vnučku propašovat v noci do zoo, ale i rozčílit se, když sleduje, jak musí Elsa utíkat před svými pronásledovateli ze školy, a pobrečet si, když nastane dojemná chvilka. Autor umí zasáhnout člověka u srdce. Malá holčička, která je společností odstrkována, si zaslouží náš soucit, i když nám časem ukáže, že o něj rozhodně nestojí. A babička bavící se ve velkém stylu čtenáři dokáže, že zábavně žít lze bez ohledu na věk. Důležité je to, jak se člověk cítí, ne kolik mu je let.

Knížku s radostí doporučuji. Je to výlet do světa fantazie, protkaný krutou realitou všedních dní, který zajisté zaujme velkou část čtenářské obce, bez ohledu na věk a pohlaví.

BACKMAN, Frederik. Babička pozdravuje a omlouvá se. Brno: Host, 2015. ISBN 978-80-7491-239-9, 424 s.