Jubilejní Oldřich z Chlumu

Recenze

Vytvořeno 29. 7. 2015 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Je to velmi obdivuhodné, ale opravdu je to tak. Vlastimil Vondruška nás svým hrdinou Oldřichem z Chlumu baví už mnoho let a v červnu 2015 vyšel jubilejní, již dvacátý díl s názvem Zločin na Bezdězu. Oldřich – a nejen on – nám zestárl, přesto je to stále ten charizmatický vyšetřovatel, kterého se obávají všichni zločinci v kraji.

Zločin na Bezdězu nám už svým názvem napovídá, že tentokrát nečeká naše hrdiny žádné velké cestování. Oldřich z Chlumu svolává na Bezděz sněm, kde se sejdou významní šlechtici severních Čech. Aby jich nebylo na hradě málo, přimíchá se k tomu ještě sudí Hanuš z Hruštice, který touží po Oldřichově postu, a tak se snaží srážet jeho autoritu jak se dá a intrikuje proti němu. Navíc se hradě objeví dvě Přemyslovny, Eliška a Alžběta, což jsou nemanželské dcery Přemysla Otakara II. Důvod své návštěvy drží v tajnosti a přidělávají tím vrásky na čele nejen Oldřichovi.
   
Tento díl je psaný trochu jiným způsobem, než ty předešlé. Autor se více věnuje jednotlivým postavám a první třetina knihy obsahuje spíše řešení dílčích problémů, sezvání jednotlivých osob na Bezděz atd. Do toho je písař Wolfgang vyzván, aby pomohl vyřešit podivnou vraždu na sousedním panství, kam nespadá Oldřichova pravomoc. Je tak pouze na něm, aby dokázal své schopnosti. Jak to souvisí se smrtí manželky Adalberta z Tolštejna, která záhadně spadla z hradeb? A má to nějakou souvislost s vraždami, které se nečekaně odehrály na Bezdězu? Když se do toho ještě ztratí Přemyslovna Eliška i obě Oldřichovy děti, události dostávají rychlý spád.
   
Na knize je znát, že tentokrát autor počítal, že jeho čtenáři už hlavní hrdiny dobře znají. I když trochu hlavní postavy představil, bylo to velmi stručné, ne jako v předchozích dílech. Tím, že zločin umístil převážně do zdí Bezdězu, umožnil zapojit do pátrání všechny Oldřichovy dosavadní pomocníky. Už to nebyl jen Ota ze Zástřizlí a velitel stráží Diviš, ale na své si přišel i již zmíněný písař Wolfgang a panoš Vencl, který dospěl a dokonce se nám zamiloval. Zapojení všech osob, včetně manželky Ludmily a Olřichových dětí, bylo milé a nostalgické.
   
Samotná zápletka pak navazuje na příběh, který se v časové posloupnosti udál před dvaceti lety. Vondruškovi čtenáři však měli možnost číst ho teprve nedávno. V květnu, kdy vyšla jeho kniha Oldřich z Chlumu. Román a skutečnost, totiž byla poprvé čtenářům předložena povídka Blanka. Tam jsme se mohli nejen dozvědět, jak se Oldřich seznámil se svou první manželkou Blankou, ale také jsme sledovali první část zločinu, který sice vyřešený byl, nicméně Vondruška na něj nyní ve Zločinu na Bezdězu velmi šikovně navázal a vytvořil tak novou zápletku. Čtenář tak má možnost nechat se opět vtáhnout do děje, začít pátrat spolu s našimi hrdiny a je jen na něm, jestli případ vyřeší dříve, než mu pravdu prozradí sám Oldřich.
   
Co musím tentokrát vytknout, je podivně uchvátaný konec příběhu. Přestože vysvětlení je velmi podrobné a pochopitelné, Oldřich potřebuje pachatele usvědčit a potrestat. Použije k tomu zajímavou lest, nicméně samotná akce je po necelých dvou stranách vyřešená a příběh ukončen, což mě trochu mrzí. Napadá mě k tomu jediné rozumné vysvětlení – měl snad pan Vondruška od nakladatelství přesně stanovený počet normostran?
   
Druhá výtka je drobnějšího charakteru a týká se překlepu uvnitř textu. Na straně 168 odpovídá velitel Diviš větou: „Jistě, má Šonka.“ I když jsem text pročítala vícekrát, jestli mi neunikla souvislost, jediné vysvětlení je překlep pravděpodobně samotného autora. Zatímco Diviš má manželku Martu, Šonka patří k písaři Wolfgangovi. Proto měla věta znít nejspíše: „Jistě, má Marta.“
   
I přes drobné výtky však nemohu jinak, než nový Oldřichův příběh opět doporučit. Pobaví vás, bude vám dělat příjemnou společnost na cestách i při prázdninových večerech, a jelikož se odehrává v zimě a všude kolem Bezdězu jsou závěje sněhu, možná vás v horkých vedrech i trochu ochladí.

VONDRUŠKA, Vlastimil. Zločin na Bezdězu. 1. Brno: Moba, 2015. Hříšní lidé Království českého. ISBN 978-80-243-6482-7.