Mlčenlivé věci v Podvěcí

Recenze

Vytvořeno 8. 8. 2015 3:00

Autor: Iveta Lužná

Auri je jednou z mnoha postav Rothfussovy Kroniky královraha, kde ji čtenář potkává mnohem méně často, než jiné, pro děj důležitější postavy. Dalo by se tedy očekávat, že půjde i o osobu méně výraznou, ale to by byla mýlka. Ačkoli by se její výskyty v dosavadních dvou Rothfussových objemných svazcích daly spočítat na strunách Kvotheho loutny, nesmazatelně se zapsala do paměti čtenářů. A tak se není co divit, že dostala více prostoru ve vlastní knize.

Děj povídky obsáhne necelých sedm dní. Každý je naplněn jinou činností, jinými zkušenostmi a emocemi.

Z hlavních knih trilogie o Auri víme, že žije v zapomenutých prostorách pod Univerzitou, ven vychází jen v noci, hlavnímu hrdinovi nosí podivné, avšak poetické dary a o své minulosti nechce mluvit. Nečekejte, že snad v Hudbě ticha odhalíte záhadná fakta Auriiny identity. Zato vás kniha uvede do neobyčejného světa Podvěcí, viděného jejíma očima, a zodpoví jen jedinou otázku: Co tam ta holka celé dny dělá?

Přestože se kniha na 130 stránkách věnuje výhradně této postavě, zachovává záhadnost, která ji obklopuje. Proč žije Auri pod Univerzitou, jak se tam dostala a co dělala předtím, není důležité. Budete-li chtít, můžete si z textu vytáhnout pár náznaků a nápověd, splétat pak teorie a domýšlet si, ale kniha za vás tu práci neudělá. Co je pro ni důležité, je Auriina současnost. Žije svůj život v souladu s řádem světa, nebo se o to aspoň snaží, a to velmi intenzivně. Kniha podává velmi podrobné svědectví o tom, jak je pro Auri těžké a důležité dodržovat pravidla a řád, udržovat svět v rovnováze. A při pohledu na Auri, její činnosti a pohnutky se o ní opravdu dozvíte víc – víc, než by vyplynulo z holých vět o její povaze či minulosti. 

Věděla. Měla se světem zacházet mnohem jemněji. Vždyť přece věděla, jak to s věcmi chodí. Věděla, že nenašlapuješ-li jako ptáček, celý svět se rozpadne a vezme tě s sebou. Rozletí se jako domek z karet. Roztříští jako láhev o kámen. Jako zápěstí, na něž dopadla těžká ruka s horkým chlebovým pachem zoufalé potřeby a vína… [1]

Z předchozích knih o autorovi víme, že si libuje v detailech. Svůj hrdinský příběh předkládá čtenáři jakoby mimochodem, zatímco se šťourá v pravidlech nakupování koní či v záludnostech dvorských intrik. Auri v detailech žije. V knize nenajdete jedinou věc, která by neměla smysl, účel, své místo na světě. Pro Auri je všechno důležité, od uschlého listu na podlaze, přes tuřín prchající z pytle až ke knoflíku pod kobercem. Je to svět, který je ve své pusté rozlehlosti plnější než ten na povrchu, překypující bezejmennými, přehlíženými věcmi.

Krom samotné povídky, provázené působivými ilustracemi Marca Simonettiho, kniha obsahuje také text, který lze nejlépe nazvat omluvou autora za to, že knihu vůbec napsal. Ačkoli i v tomto případě se jedná o zajímavé čtení, směřuje k němu má jediná výtka. Zdá se, jako by Rothfuss podceňoval své čtenáře, když si myslí, že knihu zavrhnou jen proto, že se jedná o netradiční příběh prostý dialogů a akčního děje. Auri je jedinečná a nevšední postava, takže neobvyklý způsob vyprávění se k ní jedině hodí. Ve výsledku se jedná o opravdu zdařilý počin, převyšující nároky kladené na „výplň“ čekání na poslední díl Kroniky.

Když nechceš nic pro sebe, stáváš se menším. Potom jsi v bezpečí. To znamená, že se můžeš hladce pohybovat ve světě, aniž bys převrhl každou káru s jablky, na kterou narazíš. Když se chováš opatrně, když zaujímáš své patřičné místo, pak můžeš pomáhat. Spravit, co je prasklé. Starat se o věci, které najdeš pokřivené. A důvěřuješ světu, že ti přihraje příležitost sehnat něco k jídlu. Jedině tak se dá pohybovat na světě správně. Všechno ostatní je marnivost a pýcha. [2]

[1] ROTHFUSS, Patrick. Hudba ticha. Praha: Argo a Triton, 2015, 152 s. ISBN 978-80-257-1450-8 (Argo); ISBN 978-80-7387-893-1 (Triton). S. 124.
[2] Tamtéž, s. 117.