Thriller bez pláče

Recenze

Vytvořeno 14. 8. 2015 3:00

Autor: Štěpán Cháb

Martin Štefko se loni zjevil s románovým debutem Mrtví kráčí po zemi (recenzi na knihu jsme vám nabídli zde). Byl to cynický nářez, kde mrtvola následovala mrtvolu a hlavní postava často nestíhala ani nabíjet, aby mohla obyvatelstvo postapokalyptického světa dostatečně rozkouskovat. Byla to jízda. Akční, rychlá a velmi čtivá. Pokud jste knihu nečetli, napravte to.

Letos vydal Martin Štefko další knihu. Nikdy se nepřestala usmívat. Opět vlastním nákladem, ovšem nyní prostřednictvím svého nakladatelství, které, u příležitosti dopsání knihy, sám založil. Prostě se rozhodl nespoléhat se na libovůli zajetých nakladatelů a založil si své.

Autor nám zvážněl. Rozhodl se napsat a vydat psychologický thriller. Očividně se chtěl vyřádit s větší elegancí a úctou k psanému slovu. Chtěl se vymanit ze škatulky. Odkopnout první knihu a na piedestal postavit jinou. Zcela odlišnou. Chtěl experimentovat v oblastech, které si ještě nevyzkoušel. A kupodivu se mu to povedlo výborně. Martin Štefko tím potvrdil jasný vypravěčský talent. Protože většina autorů zůstává u svého stylu, u svých příběhů a vracejí se k nim, obměňují postavy, děje, ale vyznění zůstává obdobné. Kniha Nikdy se nepřestala usmívat je natolik jiná a odlišná od první knihy, jako kdyby ji psal někdo jiný. To je talent, umění šermovat s jazykem tak, jak chce autor. Měnit styly, měnit metody, měnit sebe sama.

Alexandra má za sebou 168 (+/-) vražd. Sedí naproti soudnímu psychiatrovi a vypráví. Svěřuje se. Obnažuje svůj život. Dotýká se základní prapodstaty deviace, trýznění člověka životem, trýznění člověka lidmi, společností. Ukazuje skutečné zlo. Nikoliv to vylhané a vlastně zbytečné, které se rozlévá v tradiční hororové literatuře. Nová kniha Martina Štefka se od hororu odklání a oddává se napínavému, nervy drásajícímu thrilleru. Příběhu, ze kterého mrazí, protože může, ano, může být skutečností. Protože zlo je v každém z nás. Protože smrt máme vepsanou v obličeji. Je tam, čeká na tu jedinou a vždy úspěšnou příležitost.

Je člověk bestie? Je člověk ohavné stvoření, které je vlastně jen chybou v jinak perfektně pojaté evoluci? Jsme něco víc, když dovedeme být natolik nízcí? Nižší, než ti nejnižší? Uvědoměle zlí, ohavní, bezcitní, zrůdní? Vyznění celé knihy je vpravdě opačné. Nedůvěra v lidstvo, v člověka? Právě naopak. Neskonalá úcta k jeho údělu. A to právě i k tomu nízkému a ubohému. Ona malost člověka je vlastně jeho velikostí. Ne, nekoná se žádné prvoplánově mravokárné martyrium. Kniha jen ukazuje možnosti, jak někoho zabít. S požitkem. A odpustit. Dokázat odpustit.

Stále zastávám názor, že knihy vydané vlastním nákladem mají svou nesmírnou hodnotu. Občas jsou jen splněním snu grafomanského autora, ale většinou se čtenář dočká skutečně kvalitní literatury. Jen s tím rozdílem, že oficiální nakladatel neshledal za vhodné do ní investovat, protože návratnost byla nejistá. Takový přístup je vlastně příslibem, že se k vám dostane literatura nesmírně špatná, nebo nesmírně dobrá. U Martina Štefka máte jistotu, že se jedná o tu druhou možnost.

Laskavé slovo o obálce: Obálka se mi před přečtením nelíbila. Obrázek byl příliš dominantní, přečníval. Přišlo mi to zbytečné. Po dočtení jsem seznal, že obálka vlastně dokonale vystihla příběh knihy. Protože ona dominance úsměvu a ne až tak sympatické ženy, jakožto jeho nositelky, je určující. Svým způsobem se autor obálky, mám ten pocit, inspiroval obálkou Vraní dívky. Ale je to jen pocit.

Stejně jako v recenzi autorova románového debutu nutno na závěr podotknout následující – pokud Martin Štefko vytrvá, pokud bude psát dál, čeká nás, nedočkavé čtenáře, další z těch nemnoha literárních jmen, která si budeme sakra pamatovat. Protože to v sobě má.

Koukněte na autorovo nakladatelství a jeho edici Golden Dog. Kniha Nikdy se nepřestala usmívat je jejím prvním zářezem. Těším se na další.

ŠTEFKO, Martin. Nikdy se nepřestala usmívat. Vyd. 1. Praha. Golden dog, 2015, 154 s. ISBN 978-80-88067-00-9.