Co znamená naplněný život?

Recenze

Vytvořeno 27. 8. 2015 3:00

Autor: Lucie Šimková

William Stoner, hlavní hrdina knihy amerického spisovatele Johna Williamse prozaicky nazvané Stoner, se narodil na farmě svých rodičů, kde prožil své dětství a mládí. Ta by jej byla umořila stejně jako jeho rodiče, kdyby neodešel na univerzitu studovat zemědělství a kdyby jej neuchvátila literatura, do jejíž služeb se vrhne téměř po hlavě.

Stoner není prototyp klasického hrdiny. Nenosí masku, ani nepotírá zlo svými železnými pěstmi. Přesto se mnohdy jako hrdina projeví. Vzepře se rodovému předurčení, odmítne život farmáře – tak jednotvárný a přesně nalinkovaný až do smrti. Raději poslechne osudové vábení, stane se profesorem literatury na univerzitě a ožení se se ženou, která jej na první pohled okouzlí. A život jej za tuto nově zvolenou cestu odmění, ale i krutě potrestá. Stoner jako knižní hrdina je velmi reálný – jedná racionálně i spontánně, přestože nikdy ne zkratovitě, prožívá pády, stejně jako výstupy na vrchol.

Vedlejší postavy Stonerova světa jsou čtenářům předkládány z pohledu vypravěče stylizovaného do třetí osoby, která vnímá pouze prostřednictvím hlavní postavy – nevidíme ostatním tak řečeno do hlavy (což by mohlo být u mnohých z nich velmi zajímavé) a celý příběh vnímáme z perspektivy hlavního hrdiny. Což v mnoha situacích vyvolává řadu otázek a čtenářských domněnek, nutí zamýšlet se nad postavami, nad jejich jednáním, čím je podmíněno, co všechno si musely prožít… Především se to nabízí u dvou postav, které zásadně zasahují do Stonerova každodenního života – u jeho ženy Edith a soka na univerzitě a jeho pozdějšího nadřízeného Hollise Lomaxe. Přestože se dá jasně vydedukovat, z čeho pramení jejich zášť a zatrpklost.

Vypravěč nám celý příběh předkládá střízlivým jazykem bez nadbytečného krášlení metaforami – pouze v jednu chvíli se „zapomene“ a celé vyprávění se náhle ocitá v rovině, jež dokonale odráží vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny. To ve chvíli, kdy se Stoner zamiluje do mladé univerzitní asistentky Katherine, s níž poprvé ve svém životě pocítí vzájemné porozumění, úctu a lásku muže a ženy (a dvou lidí vůbec) a prožije s ní vášnivý a láskyplný, byť příliš krátký vztah. Realistický vypravěč se v těchto okamžicích uchyluje k deminutivům, vřelým obrazům dokonalého souznění, lásky, díky které se i naprosto všední okamžik mění v nezapomenutelnou vzpomínku prodchnutou něhou a světlem.

Sympatickým faktem příběhu je, že si na nic nehraje. Nesnaží se být něčím víc, než je, a to prostým obrazem jednoho života – jedné nicotné kapky v oceánu, přesto tak jedinečné. William Stoner není člověk, kterého byste si okamžitě všimli na ulici a jehož podoba by vám doživotně utkvěla v paměti. Představuje spíš nenápadného člověka, společensky neaktivního, uzavřeného ve vlastním světě práce, protože jeho soukromý život vlastně nestojí ani za zmínku. Jeho manželství je velký omyl, jeho žena je přetvořila v nekonečnou studenou válku, kvůli níž Stoner postupně ztrácí půdu pod nohama a především je tím ničen jeho křehký vztah s dcerou.

Stonerův život se může jevit jako osamělý, trpký a se všemi příkořími, která si prožil, až tragický. Přesto je třeba si uvědomit, že Stoner zasvětil svůj život především práci, což je v knize několikrát zdůrazněno. Věnuje se naplno práci, která jej uspokojuje. A jeho trpělivost a pokora, kterým se v mládí naučil, mu pomáhají přenést se přes všechny těžkosti. V úryvku z rozhovoru s autorem knihy (v předmluvě Johna McGaherna, která by byla vhodnějším epilogem, jelikož v ní prozrazuje mnohé dějové zvraty a především se věnuje i charakteristice některých postav, což i nechtěně ovlivňuje čtenářův názor a apriory může negativně přistupovat k některým postavám, sotva se objeví na scéně) Williams o životě svého hrdiny říká: „Já si ale myslím, že to byl život velmi dobrý. Určitě byl lepší než život většiny lidí. Živil se tím, co měl rád, měl k tomu kladný vztah a vysloužil si za to určité uznání. Byl svědkem důležitých hodnot…! [1]

Kniha vás neoslní vyšperkovaným dějem, ale jednoduchým příběhem hlavního hrdiny, který se prostě jen narodí, žije a zemře jako každý jiný člověk. Přestože rány od života přijímá častěji než jeho poklady, neupadá do zatrpklé zasmušilosti a nenávisti, což se samo o sobě dá považovat za největší hrdinství dneška.

„Po druhé světové válce nastaly nejlepší roky jeho kantorské kariéry; svým způsobem to bylo i nejšťastnější období jeho života. (…) Stoner začal pracovat s mnohem větším nasazením než kdykoliv předtím; studenti teď byli podivně vyspělí, vážní a povznesení nad běžné malichernosti. (…) Věděl, že po několika letech se všechno zase vrátí do starých kolejí, a tak se spokojeně vydával ze všech sil a doufal, že to nikdy neskončí. O minulosti, budoucnosti, radosti či zklamání přemýšlel jen zřídka; veškerou svou energii soustředil na práci a doufal, že má smysl.“ [2]

[1] WILLIAMS, John. Stoner. Vyd. 1. Zlín: Kniha Zlín, 2015. 286 s. ISBN 978-80-7473-304-8. Str. 12.
[2] Str. 254