Statečná srdce – poslední dílo z pera Ariany Franklin

Recenze

Vytvořeno 24. 9. 2015 3:00

Autor: Lenka Krausová

Historická tetralogie z 12. století o „vykladačce smrti“ Adélii získala oblibu i věhlas anglické spisovatelce Arianě Franklin nejen u českých čtenářů. Poslední autorčin román u nás vyšel před třemi lety a byl z doby nadcházející druhé světové války. Jestliže jste si také mysleli, že se žádného dalšího díla od Franklin nedočkáme, neboť v roce 2011 náš svět opustila, nemohli jste se více mýlit. Titul Statečná srdce sice nestihla zcela dokončit, ale učinila tak spisovatelčina dcera Samantha Norman.

Dvanácté století, téměř čtyři desítky let poté, co Anglii sužovala válka mezi králem Štěpánem a císařovnou Matyldou. Ocitáme se v komnatě opata, který pomalu umírá. Ještě než se ale odebere na věčnost, cítí za důležité vypovědět příběh, který měl na průběh války určitý vliv. Pravidelně jej tedy navštěvuje písař, který – mnohdy netrpělivě – vše poctivě zaznamenává.

Ke stěžejním postavám patří malá rusovláska Em a o něco starší Maud. První je unesena zvráceným mnichem, který děvčatům s rusými vlasy provádí příšerné věci, druhá je proti své vůli provdána za staršího muže, přívržence krále Štěpána. A to jen proto, že je Maud hradní paní Kennifordu, důležitého přechodu horního toku Temže. Oproti tomu nevinná Em nebyla ničím výjimečná, jen byla ve špatný čas na nesprávném místě. Na pokraji smrti a bez vzpomínek ji najde žoldák Gwil. Postarat se o ni bere jako úkol od samého Boha za své konání v minulosti.

Ačkoliv se to může zdát zpočátku velmi nepravděpodobné, osudy obou žen se protnou právě na hradě Kenniford. Maud hledí na Gwila a jeho zrzavého společníka Pendu nedůvěřivě, ale protože jsou pod ochranou samotné císařovny, přijme je. Poskytnutí azylu panovnici s sebou nevyhnutelně přináší pach smrti – obléhání Štěpánovým vojskem, smrtonosné šípy, nelítostné údery balvanů do hradních stěn. A pak ten mnich. Plíživě prostupuje příběhem a něco hledá. Nebo někoho? Ta malá zrzka měla být přece mrtvá, tak proč ji nenašel, kde ji nechal? Nepochybuje o tom, že ji najde, znovu si s ní pohraje a hlavně si vezme zpět to, co mu patří.

Co je pro mnicha natolik důležité, že neváhá vraždit a zanechávat po sobě spoušť, vám již neprozradím. Co ale povědět můžu, pak skutečnost, že Gwil vraha zahaleného v kutně zná a udělá, co je v jeho silách, aby Em, tedy vlastně Pendu, ochránil.

Styl Ariany Franklin mám velmi ráda, přesto mě svým způsobem překvapila. Důvodem je skutečnost, že Statečná srdce jsou obhroublejší, jaksi drsnější. Nebo jsem na spisovatelčin způsob vyjadřování zapomněla? Ba ne, takový dojem na mě předchozí díla neudělala. Pro vulgarismus zkrátka nejde autorka daleko, slabé povahy by se titulu měly vyhnout. Knihu to v žádném případě nedegraduje, naopak. Je skvěle vykreslena atmosféra 12. století, na které byla Franklin specialistka. Čtenář tak má mimo zajímavého a svižně plynoucího děje možnost poznat středověké smýšlení, postavení nejrůznějších společenských vrstev. Abych ale nepěla samou chválu, musím zmínit nepříjemnost, která je ovšem ze strany vydavatele. Až příliš často se objevovaly různé překlepy, které požitek ze čtení narušovaly. Tento nešvar v podobě nepřesné korektury se bohužel objevuje stále častěji. Pokud ale máte Arianu Franklin rádi, bez váhání se do Statečných srdcí pusťte, což platí i pro ty, kteří o autorce slyší poprvé.

Před ukázkou z neetického soudku musím ještě uvést, že se jedná o historický thriller, tedy opravdu žádná romantika, jak může název knihy zpočátku naznačovat. Význam pojmenování vám prozradí text skrytý uvnitř obalu.

Ukázka z textu:

Mezitím přišla i Maud. Milburga stála proti Tewingovi a chránila chlapce vlastním tělem. Chůva i pán byli stejně vysocí a urostlí – celí brunátní na sebe křičeli.
„Jsem jeho otec, ty vypasená krávo. Vím, co je pro něj nejlepší. Naučí se šermovat, i kdyby u toho měl vypustit duši.“
„Ten podělanej meč je na něho moc těžkej, ty starej blázne. Má od něj sedřenou kůži na dlaničce.“
„Uhni mi z cesty, ty čubko.“ Tewing zvedl pracku jako kýtu, že ji udeří.
„A nebudeš mi říkat čubko,“ zaječela Milburga, „jinak ti příště nachuju do polívky.“
Najednou se v davu u kuchyňských dveří rozhostilo ticho. Všichni se přikrčili a děsili se nejhoršího.
A potom… [1]

[1] – FRANKLIN, Ariana, NORMAN, Samantha. Statečná srdce. Vyd. 1. Brno: JOTA, 2015, str. 56-57. ISBN 978-80-7462-829-0.