Recenze: Agatha Christie – Karty na stole

Vytvořeno 7. 10. 2015 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Knižní klub na sklonku prázdnin vydal další z detektivních románů Agathy Christie, ve které vystupuje oblíbený belgický detektiv. A jelikož byla kniha vydána v nové řadě věnované čistě jen Herculu Poirotovi, představuje tento kousek další skvost do knihovničky nadšených sběratelů.

Osobně jsem zprvu nebyla nadšená, že tyto vychází detektivky v nové řadě. Po několika kouscích jsem však podlehla, neboť knihy mají uvnitř krásně zpracovanou grafiku, dobře se čtou a vnější přebal je velmi pěkný, se siluetou detektiva a dalším dekorem, vztahujícím se k příběhu. Tentokrát byla kniha laděna do modročerné barvy. Navíc silueta Poirota je umístěna i na hřbetu přebalu, tudíž není pochyb, která kniha v knihovně je právě o něm.

Nyní však trochu k příběhu. Karty na stole nejsou klasicky psanou detektivkou, kde je množství podezřelých a my spolu s detektivem hádáme vraha. Zde jsou čtyři hráči bridže, čtyři údajní vrazi, které nikdy nikdo neusvědčil, ale kteří v minulosti spáchali zločin. Jsou pozváni k tajemnému panu Shaitanovi na večeři, spolu s Poirotem, slavnou spisovatelkou detektivek paní Oliverovou a dvěma představiteli zákona. Zatímco zmínění tři s Poirotem hrají bridž ve vedlejší místnosti, čtyři neusvědčení vrazi hrají společně v místnosti, kde si pan Shaitana poklidně podřimuje u krbu a poslouchá rozhovor hráčů. Po skončení hry se ukáže, že podivínský hostitel je mrtvý. Je naprosto jasné, že ho musel zabít jeden z těch čtyř. Jak to ale udělal, když ostatní po celou dobu neopustili místnost?

Poirot spolu s paní Oliverovou a oběma policisty začne pátrat. Zatímco policie sleduje aktuální fakta, paní Oliverová věří na ženskou intuici a Poirot si prověřuje jednotlivé postavy jako hráče bridže. K tomu je čeká obtížný úkol – vypátrat, jakých vražd se tito lidé dopustili v minulosti.

Christie rozehrává napínavý příběh plný svižných dialogů, které čtenáře vedou správnou cestou k cíli, i po falešných cestičkách. Zprvu se zdá, že vrah je všem jasný. Jenže, neměl by to být ten nejméně nápadný člověk? S tím, jak odhalujeme jednotlivé zločiny, zjišťujeme, že žádná postava není úplně bez viny, a příběh se zamotává. Nejprve se nezdá vrahem být nikdo a nakonec všichni. V závěru knihy si autorka se čtenáři doslova hraje, neboť předkládá vrahů několik a všichni se zdají naprosto pravděpodobní. Jenže, vrah byl jen jeden…

Karty na stole patří mezi ty nejlepší detektivky, které kdy Agatha Christie napsala. Skvěle si hraje s vykreslením povah jednotlivých postav, při tom není nutné mít nijak zvlášť složitý a zamotaný děj. Čtenář je vtažen do příběhu od prvního slova a nutí své mozkové závity přemýšlet a hledat vraha spolu s vyšetřovateli. Příběh je navíc okořeněn postavou paní Oliverové, která nápadně připomíná samotnou autorku.

Ať už jste Karty na stole četli, nebo ne, určitě doporučuji pořídit si je v nové „poirotovské“ edici. Je to kniha, která se dá číst stále znovu a nikdy se neomrzí, navíc v knihovně vypadá opravdu skvostně.

CHRISTIE, Agatha. Karty na stole. Vydání třetí. Praha: Knižní klub, 2015, 243 stran. ISBN 978-80-242-4946-9.