Recenze: Patrick Rothfuss – Jméno větru: kronika Královraha, den první

Vytvořeno 3. 11. 2015 2:00

Autor: Slavka Čubanová

Pokud máte rádi výpravy do jiných světů plných kouzel, jste na správném místě.  Kvothe nás vezme na výlet do svého dětství a dospívání a ukáže nám, jak se z něj stal muž, jakým je nyní.

Jde o příběh takřka pohádkový, plný bájí a legend. Jméno větru má vše, co má správná fantasy mít. Máme svého hrdinu, máme kouzla, legendy, záhadné bytosti, zlou sílu, proti které se má bojovat, ale i krásnou dívku, kterou je potřeba aspoň občas ochraňovat. Hlavnímu hrdinovi se staví do cesty plno překážek, které musí překonat, i když ne vždy jsou to bájní tvorové, někdy pořádnou paseku nadělají i obyčejní lidé.

Kvothe zvedl ruku, aby mu zabránil v psaní, a řekl: „Ještě nikdy jsem ten příběh nevyprávěl, a pochybuju, že ještě někdy budu.“ Naklonil se na židli dopředu. „Než začneme, vzpomeň si, že pocházím z Edemských Ruhů. Vyprávěli jsme příběhy, ještě než vzplanula Caluptena. Ještě než byly knihy, do nichž by se dalo psát. Ještě než byla hudba ke hraní. Když byly rozžaty první ohně, my Ruhové jsme v kruhu jejich mihotavého světla spřádali příběhy.“ Kvothe na písaře kývl. „Znám tvou pověst velkého sběratele příběhů a zapisovatele událostí.“ Jeho oči ztvrdly jako oblázky a byly náhle ostré jako skleněné střepy. „Jak už jsem se zmínil, neopovažuj se změnit jediné slovo v tom, co říkám. Kdyby se ti zdálo, že se jen tak toulám, že bloudím, pamatuj, že pravé příběhy se jen zřídkakdy ubírají přímou cestou.“
Kronikář slavnostně přikývl a pokoušel se představit si mysl, která dokáže zlomit jeho šifru během deseti minut. Mysl, schopnou naučit se jazyk za den. [1]

Tento příběh mě zaujal tím, že nic nepřikrašloval. Zažili jsme s Kvothem nelehký život kočovného herce, chudobu opuštěného chlapce, štěstí z objevování nových věcí, nespravedlnost, zlobu, bezmocnost, ale i lásku a štěstí. To vše v jedné knize a navíc velmi dobře napsané.

Autor Patrick Rothfuss má dar slova. Dokáže popsat i obyčejnou scénu zvláštním způsobem, tak, aby zaujala. Příběh je plný strhujícího děje, autor přitom nezapomíná na detaily a podrobné popisy krajiny. Máte pocit, že jste součástí příběhu. Svět, v kterém se vše odehrává, je dobře propracovaný, zápletky jsou překvapivé. Svět příběhu má své kladné i záporné strany, které jsou dobře vymezené. Přestože má kniha 643 stran, čte se doslova jedním dechem.

Přestože je Kvothe velmi inteligentní až geniální a všechno mu v podstatě jde, spisovatel ho vykreslil tak, že nemáte pocit nepatřičnosti. Kvothe je velmi sympatický hrdina. Občas jsem zapomínala na to, kolik let mu je, svými skutky a znalostmi se stával starším. Rozhodně jsem mu fandila a od začátku jsem trnula, jak to s ním dopadne a jestli zvládne všechny nástrahy, které mu život do cesty přichystal.

I další postavy knihy jsou dobře vykreslené, krásná Denna (nebo jak se ve skutečnosti jmenovala), kamarádi ze studií Will a Sim, první učitel Ben atd. Jen mě mrzí to množství nedořešených záhad. Ty mě nutily knihu odkládat co nejméně.

Pokud se chcete alespoň na okamžik ocitnout ve světě plném kouzel a dobrodružství, rozhodně sáhněte po knize Jméno větru od Patricka Rothfusse. Je to příběh, který opravdu žije a vy si ho můžete prožít.

[1] ROTHFUSS, Patrick. Jméno větru: kronika Královraha, den první. Vydání třetí. Praha: Argo, 2015, 643 stran. Fantastika (Argo: Triton). ISBN 978-80-257-1451-5.Str. 60.