Recenze: Sarah J. Maas – Skleněný trůn

Vytvořeno 20. 10. 2015 3:00

Autor: Andrea Komárková

Když v závěru své knihy děkuje Sarah J. Maasová všem, kteří se podíleli na jejím vzniku, zmiňuje desetileté trvání, než Skleněný trůn spatřil světlo světa. Tak se nakonec stalo v roce 2012 v nakladatelství Bloomsburry, které si o mnoho let předtím vzalo pod svá „křídla“ také např. Harryho Pottera. Má snad toto nakladatelství „čich“ na knihy, které by mohly na výsluní strávit dlouhá léta?

Číst tuto knihu znamená pocítit napětí i klid, soucit i vztek, ukazuje nám sílu, která dokáže přijít ve chvíli, kdy už není jiná možnost, než se vzdát. Číst Skleněný trůn způsobuje ranní probuzení s kvítky od trpaslíků kolem těla a nález stop u postele, ale také krev na dlaních a rozbitá záda, zradu, nesnášenlivost a boj, bez kterého se k cíli nedostanete.

Oproti jiným vrstevníkům dovedla hlavní hrdinka, Celaena Sardothien, vydržet v temných dolech Endovieru mnohem déle. Celý rok snášela kruté zacházení, které při čtení skutečně evokuje obdobnou bolest v naší fantazii. Sůl v ranách od bičů, smrt na každém kroku a mnohem víc si s sebou nese teprve osmnáctiletá dívka, která byla vycvičena jako nejlepší nájemný vrah. A právě tento „post“ se jí stal osudným, když byla chycena a odsouzena k pomalé smrti v šílených podmínkách endovierských dolů.  Na druhou stranu je to právě Celaenina schopnost „zabít kohokoliv kdykoliv“, která přivedla do  Endovieru  mladého korunního prince Doriana, aby jí dal šanci získat svobodu. Úkol je jasný, vydržet v turnaji, který pořádá jeho otec, a vyhrát. Být první mezi třiadvaceti vrahy, lupiči a podobnými kreaturami, ovšem pokud selže, vrátí se zpět do pekla dolů.

Myšlenka svobody je víc, než strach. Ať už čeká Celaenu cokoliv, je pevně rozhodnutá tuto nabídku přijmout, a tak spolu s družinou a osobním strážcem Chaolem odjíždí do Skleněného hradu, aby si vydobyla zpět to, co jí bylo sebráno - svobodu.

Celaena se potýká s mnohými nástrahami, se lží a přetvářkou, ale hlavně s nedůvěrou k její osobě. Měla by čekat něco jiného? Její komnaty střeží ve dne i v noci stráž, nikam nesmí chodit sama a neustále ji někdo sleduje, aby se nepokusila o útěk. Klid hledá v knihách a hře na klavír, vztek si vybíjí při trénincích na zápasy, v nichž se nezalekne ničeho. Trénuje, co jí síly stačí, a když jí už dochází dech, dovede své tělo přimět k dalšímu úsilí. Ve svých myšlenkách se neustále povzbuzuje, vždyť ji čeká svoboda!

Otázkou zůstává, jestli jde Sarah J. Maasová dostatečně do hloubky při popisech soubojů. V množství událostí, které Skleněný trůn provází, jsou jen jakousi odbočkou, do které sice  autorka umí vložit skutečnou sílu, sílu Celaenina odhodlání neprohrát, ale nejsem si jistá, že tohle stačí k ukonejšení čtenáře, který hledá barvité a časté líčení řinčení mečů a dýk. Pro takové mám radu: vyčkejte až do závěrečného zápasu.

Celaena má v průběhu vyprávění četné nepřátele, kteří jí vítězství nepřejí. Kdo přijde mladé vražedkyni na pomoc, až jí bude nejhůř, až se její oslabené tělo střetne s prvním smrtícím úderem?

Nemohlo by to být fantasy, kdybychom se nesetkali se silou nadpřirozených postav. Ale nejspíše by to nemohla být ani moderní kniha pro mládež, abychom v ní nenarazili na milostný trojúhelník Dorian-Celaenea-Chaol. Když v ní oba muži objeví také něco víc, než jen hrdého zabijáka, dají sami sobě možnost nahlédnout do její „ženské duše“, která se ráda nechá rozmazlovat a dovede projít chodbou jako víla, a přesto na skutečné zájemkyně o princovu ruku elegantně shodí květináč s naprostým klidem v obličeji.

Nejedna záhada provází Skleněný trůn. Jak již bylo řečeno, kromě hlavního záměru – přivést Celaenu do království, nechat ji zvítězit – je kolem spleť nejrůznějších jiných událostí, záhadných úmrtí, podivných znamení, a v závěru také poslední panovníkův požadavek na vítěze turnaje …

MAAS, Sarah J. Skleněný trůn. 1. vydání. V Praze: CooBoo, 2015, 389 stran. ISBN 978-80-7447-901-4