Recenze: František Kšajt – Hovory arte

Vytvořeno 6. 11. 2015 1:00

Autor: Jiří Lojín

Současná civilizace klade na lidi velké nároky, není divu, že se to často projeví na jejich psychice. Lze spekulovat o tom, zda počet lidí, vyžadujících návštěvy u psychologů a psychiatrů, opravdu stoupá s požadavky, které jsou na lidi kladeny, nebo jde spíše o jakousi módu či využívání možností. Lidská psychika je natolik složitá, že práce odborníků je založena spíše na zkušenosti a intuici. Základních způsobů, jak k pacientovi přistupovat, existuje mnoho, podpůrných léčeb ještě mnohem více. Arteterapie je jednou z nich, získala však určitou prestiž a prosadila se jako častý postup. František Kšajt vydal knihu rozhovorů s lidmi, kteří se arteterapii věnují profesionálně, a nazval ji Hovory arte.

Rozhovory, které v knize nalezneme, nevznikly cíleně pro knižní vydání, původně vycházely v časopise Arteterapie, na jehož chodu se autor knihy podílí. Rozhovory vznikaly po dobu čtyř let, proto otázky, které František Kšajt kladl, nemají tendenci se opakovat. Není jednoduché vymýšlet dotazy určené pro lidi stejného oboru tak, aby nepadly do rutiny. Mezi jednotlivé skupiny rozhovorů autor vložil krátké úvahy psychoterapeuta, básníka a výtvarníka Miroslava Huptycha. Z jedné z jeho úvah nazvané Krása jako lék jsem si vypůjčil název recenze. 

Osobnosti, které si František Kšajt k rozhovorům vybral, mají velmi bohatý profesní i soukromý život. Existuje proto mnoho oblastí, kam mohl své otázky směřovat tak, aby byly zajímavé pro čtenáře a inspirativní pro zpovídaného. 

S arteterapií se pravděpodobně každý z nás setkal ve filmech z prostředí psychiatrických léčeben. Samozřejmě, takový pohled je poněkud zavádějící, nejen z hlediska složení „klientely“, ale i z hlediska aplikace této metody, ve filmech redukované většinou na spontánní malování obrázků. Kniha dokáže názory takových čtenářů korigovat, představuje arteterapii nejen jako kreslení, ale také modelování, koláže, poezii a hudbu. 

Při seznamování s profesní dráhou terapeutů na první pohled zaujme fakt, že jejich cesta většinou nebyla přímočará, mnozí z nich nejprve vystudovali různé školy, které nemají nic společného s psychologií ani s uměním. Snad právě dlouhý a nelehký výběr povolání u houževnatých lidí způsobil to, že ve svém oboru vynikli. 

Není překvapením, že terapeuti sami aktivně provozují umění, které používají ve své praxi. Mnozí z nich pořádají výstavy svých děl a rozhovor je pro ně i příležitostí k troše propagace. Jejich práce a umělecké cítění pomáhá posunout na nepoměrně vyšší úroveň „ruční práce“, které byly a ještě jsou často používanou terapeutickou metodou v psychiatrických léčebnách. 

Jmenovat všech více než dvacet terapeutů, s nimiž František Kšajt vedl rozhovory, nemá smysl. Můžu se zmínit například o jednom ze zástupců mladé generace Tomáši Valčíkovi, pracujícím jako pedagog volného času v Přijímacím středisku v Zastávce u Brna. Téma péče o uprchlíky je v současné době velmi aktuální a je dobré vědět, že uprchlické tábory v naší zemi nejsou lágry, ve kterých by byli uprchlíci zavřeni a izolováni, ale že se lidé, jako je Tomáš Valčík, starají o vyplnění času uprchlíků a hlavně jejich dětí. 

Kniha Hovory arte není vedena v úzké linii terapeutické práce, ale zavádí čtenáře i k jiným oborům a inspiruje k obecným úvahám o životě a problémům, které musí člověk řešit. Kromě toho se čtenář seznámí s mnoha zajímavými a výraznými osobnostmi, lidmi, pracujícími v zajímavém, ale nelehkém oboru. 

KŠAJT, František. Hovory arte. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2015, 261 stran. ISBN 978-80-7465-132-8.