Recenze: František Uher – Severní nábřeží

Vytvořeno 11. 11. 2015 1:00

Autor: Jiří Lojín

Pokud se v knize kriminálního žánru objeví mrtvola policisty, můžeme očekávat, že se další děj bude točit jen okolo tohoto případu a vše ostatní jako kdyby neexistovalo. Je jedno, jestli bude vraždu vyšetřovat jeden zarputilý detektiv, nebo se do něj opře celé oddělení. Čtenář se nutně musí ptát:  Kampak zmizeli ostatní zločinci? Vzali si volno do doby, dokud nebude vrah policajta dopaden? Jsem rád, že v knize Severní nábřeží, kterou napsal František Uher, je tomu jinak.

Mrtvola policisty, o níž jsem hovořil v úvodu, nepřevrátí chod místního oddělení naruby. Pátrání sice získává prioritu, nic však nebrání zlosynům v páchání dalších nepravostí a kriminalisté jsou nuceni je paralelně řešit. Uhrův osvědčený policejní tým ve složení inspektor Čemus, inspektor Plevák, inspektor Just, nadporučík Slámová a podporučík Kmoch má plné ruce práce. Detektivka tak, pokud se týká těchto postav, navazuje na předchozí. Návaznost je však vidět i ve vedení děje a způsobu vyprávění, Severní nábřeží tak pokračuje ve stylu, který si František Uher osvojil a úspěšně jej na své knihy detektivního žánru aplikuje. 

Kniha se zcela obejde bez vypravěče, nosným prvkem jsou dialogy. Přímá řeč zaplňuje převážnou plochu, příběh se pomocí ní i posouvá dopředu. Vět, nastiňujících prostředí a postavy, je minimum, což s sebou přináší dva protikladné efekty. Jedním je živost a málo hluchých míst, tím druhým je nemožnost vniknout dostatečně hluboko do psychiky postav. Ze skupiny policistů se tak stává stmelený a dobře spolupracující tým bez tváře. To je samozřejmě mnohem bližší skutečnosti. Zločiny nevyšetřují osamělí policisté typu Harryho Holea, ani geniální Sherlockové, nýbrž profesionální kolektivy. Samozřejmě existuje i střední cesta, je možné se ve vedlejší linii románu věnovat osobnímu životu jednoho či dvou policistů, ale to by už knihu odchýlilo od původního žánru přímočaré detektivky k složitějšímu kriminálnímu románu. 

Použitím dialogů jako nosného prvku děje si František Uher poněkud zkomplikoval situaci. Dokázat odlišit takové množství lidí prostřednictvím jejich řeči, je věru nadlidský úkol. Proto také narazíme na postavy, vyjadřující se velmi podobně. Slovní přestřelky, kterých v knize najdeme velmi mnoho, tak někdy vypadají, jako kdyby se člověk přel sám se sebou. 

František Uher není jen úspěšným spisovatelem detektivek, na svém kontě má spoustu výborných básní a aforismů. Zejména záliba v aforismech se promítá i do jeho prozaického díla a v detektivce Severní nábřeží jich také několik najdeme, zejména jako bonmoty z úst některé z postav. 

Severní nábřeží splňuje vše, co by mohl čtenář od knihy detektivního žánru očekávat. Plyne v duchu české školy beze spěchu a bez extrémně násilných scén. Jejím úkolem není šokovat, to zcela ponechává třeba severské krimi, ale reaguje na aktuální situaci ve společnosti a na charaktery obyčejných českých lidí. Proto je nám tak blízká, jako syrová česká současnost bez marných pokusů o analýzu psychologie zločinců či detektivů, která, podle většiny akčních zahraničních detektivek, je vlastně úplně totožná. 

UHER, František. Severní nábřeží. Vydání první. Brno: MOBA, 2015, 291 stran. Původní česká detektivka. ISBN 978-80-243-6731-6.