Recenze: Jiří Walker Procházka, Josef Pecinovský, David Zábranský, Lukáš Vavrečka, Přemysl Krejčík, Jan Sviták – Šest nevinných: román na šest nádechů

Vytvořeno 14. 11. 2015 2:00

Autor: Jiří Lojín

O záměru šesti autorů napsat za 72 hodin společně detektivku, jsme vás už informovali, zveřejnili jsme reportážní přímý přenos z průběhu tohoto projektu i rozhovor se všemi šesti autory. I když z článků vyplývá, že kniha byla napsaná, dokonce i vydaná v daném termínu, nic to neříká o její kvalitě. Tu může naznačit až recenze hotového výsledku.

V barrandovském studiu se setkává skupina mužů, kterou spojuje záměr natočit drahý a výpravný film o Janu Žižkovi. Poctivě uvedu jejich jména, protože jsou důležitá pro demonstrování charakteru vzniku knihy. Producent Jiří Walter, hlavní kameraman Přemysl Ševčík, sponzor Jan Sivák, scénárista Lukáš Vávra, druhý scénárista Josef Pecka a režisér David Branský. Není složité přiřadit jednotlivé postavy šestici autorů a samozřejmě, že prvoplánová podobnost jejich jmen byla záměrná.

Když jsem o projektu Román na šest nádechů slyšel poprvé, měl jsem obavy, že největším problémem bude udržet kontinuitu děje a vyrovnanost stylu vyprávění. Koncepce, kterou účastníci projektu zvolili, však předem tyto problémy vyloučila. Každý autor dostal svou vlastní postavu a psal v ich formě. Nevýhodu tak přeměnili ve výhodu, každá postava má svůj vlastní jazyk, svůj vlastní charakter, aniž by se o to museli spisovatelé jakkoliv snažit.

Pokračujme však ještě kousek do nitra děje, abychom si mohli naznačit alespoň trochu ze zápletky a představit další postavy. Na scénu přichází Sabina Johanski, herečka a intrikánka. Za dobrou zprávou, že rozpočet filmu byl navýšen, následují ty horší, které ostatní účastníky schůzky nakrknou natolik, že si někteří s gustem o přestávce do Sabiny praští. Ta je pak nalezena mrtvá, nikdo se však k její vraždě nezná. O čem by také pak zbytek detektivky byl, že? Na scénu přicházejí policisté – kapitánka Drotová a nadporučík Štolba. To by zhruba bylo o rozdaných rolích vše.

Na špici hierarchie nesourodé filmařské skupiny stojí dva soupeřící alfasamci – Walter a Sivák. Oba se podobají buldozerům, nekompromisně odstraňujícím vše, co jim stojí v cestě. Jejich autoři se na nich mohli opravdu vyřádit, v jejich partech jsou nosným prvkem dialogy, často velmi dynamické.

Vávra patří k sebevědomé části skupiny – jeho doménou jsou však ženy, užívá si s nimi, manipuluje jimi, nebo si to přinejmenším myslí. S Davidem Branským se setkáváme jen krátce, více než o jeho charakteru se v „jeho“ kapitole dozvíme o době a prostředí, v němž se detektivka odehrává. Uvádí přesné datum (14. 9. 2015) i politickou situaci, vyznačující se začátkem hromadného přílivu uprchlíků.

Zbytek skupiny tvoří lůzři. Bez urážky. Napsat dobrou postavu lůzra je pro spisovatele výzva a Josef Pecinovský a Přemysl Krejčík se jí zhostili skvěle. Pecku pojal autor jako starce na pokraji senility a s neposlušným močovým měchýřem. Ševčík se jeví jako slaboch, beznadějně zamilovaný do Sabiny, se sklony ke stalkingu a nejrůznějším tabletám.

Způsob, jakým román vznikal, se podepsal na jeho stavbě. Děj se občas opakuje v pozměněných interpretacích různých postav, což má logiku, ale za cenu retardace děje. Psaní v přímém přenosu nemělo prozradit rozuzlení, proto byl konec uťat dříve, než se v textu objevil byť jen náznak, kam putují myšlenky vyšetřovatelů. Čtenář si musí na této hranici uvědomit, že jeden ze zúčastněných nemluví pravdu, a to ani když probíhá vnitřní monolog. V podstatě jsou šance zaujmout roli vraha u všech vyrovnané, ke konci se v řadě blíží ke startovní čáře jako pole koní při začátku Velké pardubické.

Poslední kapitola, v níž je vrah nakonec odhalen, je tedy poněkud ukvapená, viník je najednou tady, opona padá, hra je u konce. Čtenář si moc neužije práce policie, Drotová a Štolba jsou loutky bez loutkáře. Vše je daní za rozdělení rolí, jiným způsobem asi ani nebylo možné knihu napsat.

Posledním bodem celé akce bylo vydání detektivky do 9. 10. 2015, což vzhledem ke všemu, co výrobu knihy provází, nebyla jednoduchá záležitost. Přesto je výsledek výborný, jen občas se objevují drobné, nepodstatné chyby. Celkově lze konstatovat, a dělám tak rád, že kniha Šest nevinných dopadla dobře jako experiment i jako čtivá a zajímavá detektivka.


PROCHÁZKA, Jiří Walker, Josef PECINOVSKÝ, David ZÁBRANSKÝ, Lukáš VAVREČKA, Přemysl KREJČÍK a Jan SVITÁK. Šest nevinných: román na šest nádechů. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2015, 221 stran. ISBN 978-80-7465-161-8.