Recenze: Agatha Christie – Královský rubín

Vytvořeno 15. 11. 2015 2:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Královský rubín, kniha, kterou vydalo nakladatelství Knižní klub hned ve dvou podobách – v klasické černé edici a také v nové „poirotovské“ edici, přináší šest bravurně napsaných povídek. Pět z nich patří geniálnímu detektivovi Hercule Poirotovi a jedna slečně Marplové. V originále vyšla poprvé již roku 1960 pod názvem Dobrodružství s vánočním pudinkem a na trh byla uvedena jako tradiční „Christie pod stromeček“, tedy jako každoročně před Vánoci vydávaná novinka oblíbené Agathy Christie.

První povídka Královský rubín dala název celé knize, stejně jako ve zmíněném roce 1960. Jedná se totiž o příběh, kdy se Hercule Poirot vydává na anglické venkovské sídlo pod záminkou, že si přeje poznat tradiční britské Vánoce. Ve skutečnosti však pátrá po ukradeném královském rubínu. Že v příběhu hraje roli i již zmíněný vánoční pudink, nemusím jistě dodávat.

V povídce Záhada španělské truhly je nalezena mrtvola muže. Kde jinde, než právě v oné truhle. Jak se tam však dostala, když truhla stála v místnosti, kde se konala společenská akce a bylo v ní plno hostů? HerculePoirot samozřejmě záhadu rozluští, stejně jako odhalí vraha v povídce Outsider. Zde odhaluje zločin, který byl zřejmě špatně prošetřen a dáma, jíž se bezprostředně dotýká, je přesvědčena, že policie usvědčila nepravého pachatele. Přestože na muže ukazují všechna vodítka, lady Astwellová neváhá důvěřovat našemu panu Poirotovi a dělá dobře.

V povídce Čtyřiadvacet černých kosů, kde se Christie opět vyžívá v pořekadlech, se Poirot zajímá o podivného staříka, který chodí pravidelně na večeři do stejné restaurace jako detektiv se svým přítelem. Jednou však nepřijde a zanedlouho Poirot zjistí, že byl nalezen mrtev. Kdo stojí za jeho smrtí?

Ani povídka Sen není klasickým detektivním příběhem, kde by probíhal určitý děj, stala se vražda a detektiv odhalil fakta a události. Místo toho autorka pozve Poirota jménem podivného milionáře do jeho sídla, aby starému muži vyložil sen, v němž je vždy dohnán k sebevraždě. Poirot nechápe, proč se na něj obrací právě s tímto problémem. Není přece vykladač snů. Když je o pár dní později stařík nalezen mrtev, vkládá se detektiv do vyšetřování, odhodlán nalézt toho, kdo tahal za nitky celé této podivné hry. Je přesvědčen, že se jedná o dobře promyšlenou vraždu.

Poslední povídka je věnována slečně Marplové a nese název Greenshawova kratochvíle. Svou roli v ní sehraje nejen oblíbená stařenka, ale i její synovec a jeho neteř. Svým pojetím je povídka hodně podobná výše zmíněnému Snu. Je totiž vystavěná na stejném principu, který však nebudu prozrazovat, neboť bych zkazila dojem dalším čtenářům. Objevuje se zde opět velké rodinné sídlo, stará žena téměř bez dědiců a kolem ní několik osob, kteří si na ohromný majetek dělají zálusk.

Všechny povídky jsou napsány v typickém christiovském stylu. Britské tradice, velká sídla, galantní muži, nenápadní komorníci a staří milionáři, stejně jako podezřelé manželky. Všechny skrývají několik možností, jak by mohl příběh vyústit, a hrají si se čtenářovou představivostí. Autorka v nich počítá s tím, že Poirota i slečnu Marplovou již čtenáři znají, a tak je nezatěžuje složitými popisy. Věnuje se spíš místům, domům, situacím a charakteristikám důležitých postav. To všechno dohromady vytváří soubor příběhů, které vám zvednou náladu, pohltí vás a zároveň navodí nostalgickou atmosféru.
   
Otevřete knihu Královský rubín a začtěte se do stejnojmenné povídky. A snadno si představíte nadšené Brity v roce 1960, kterak pod vánočními stromky rozbalují novou Agathu Christie a s punčem a vonící štolou se do ní začtou.

CHRISTIE, Agatha. Královský rubín. Vydání první. Praha: Knižní klub, 2015, 235 stran. ISBN 978-80-242-4984-1.