Recenze: Jiří Kratochvil – …Lůžko je rozestlané: Nové brněnské povídky

Vytvořeno 19. 11. 2015 2:00

Autor: Jiří Lojín

Když každoročně otevírám novou knihu Jiřího Kratochvila, nemohu se ubránit myšlence, jak by vypadala bibliografie tohoto autora, kdyby mohl vydávat své knihy i v době, kdy Československu vládli komunisté. Samozřejmě, jde o velmi hypotetickou otázku a ani netrvám na odpovědi. Může jich být hodně a každá diametrálně odlišná. Takové úvahy se podobají spekulacím o alternativních světech a vedou pouze k určitému mentálnímu tělocviku, který posílí, ale nepřinese praktický výsledek.

Název knihy …Lůžko je rozestlané: Nové brněnské povídky dává najevo, že již existují jakési „staré brněnské povídky“. Čtenáři věrnému Kratochvilově literatuře je jasné, oč jde – Brněnské povídky byly vydány v roce 2007 nakladatelstvím Druhé město, které respektovalo odkaz nové knihy povídek na tu předchozí a zpracovalo ji do stejně neobvyklého čtvercového formátu o rozměrech 19,5 x 19,5 cm.

Koncepce Nových brněnských povídek je odlišná – zatímco ty „staré“ autor seřadil do tří oddílů, z nichž byl jeden inspirován Altenbergovými Minutovými romány a tedy složen z velmi krátkých textů, Nové brněnské povídky jsou vesměs obvyklé délky. Většinu z nich máme možnost číst poprvé, některé můžeme nalézt i v předchozích sbírkách, tvoří tak spojovací prvek se staršími knihami.

Povídky neznamenají žádný zásadní přelom v autorově stylu, stále je to ten Kratochvil, kterého jeho příznivci znají a milují. Zdá se dokonce, že některé charakteristické rysy autorova projevu se ještě zvýraznily. Téměř vždy je v příběhu přítomný vypravěč fungující jako demiurg, jako tvůrce postav, vypravěč komunikující se čtenářem i postavami a často vstupující do děje, někdy dokonce jako deus ex machina. V autorových textech se mísí realita s fantazií, magickým prvkem může být prakticky cokoliv, třeba i celé město. Kratochvil je patriot, jeho příběhy se odehrávají v Brně – to se netýká pouze brněnských povídek, které místo děje naznačují již svým názvem.

Autor se velmi často vrací do období konce druhé světové války, socializmu a přechodu k režimu po roce 1989. Většinou jde o témata, která se autora vnitřně hluboce dotýkají. Nejde ovšem jen o jakousi Kratochvilovu autobiografii – jeho zážitky jsou sice pro povídky inspirací, ale autor na nich staví zcela jiné a nutno zdůraznit, že velmi originální příběhy. Kratochvilovi rozhodně není možno upřít fantazii a volnost, s jakou ji aplikuje. Mantinely, které by ji měly omezovat, prostě neexistují.

Většina povídek je nových, pouze Muchacha dormida, sen o spící dívce, Já lošaď a Případ zasmrádlé studny tvoří spojnici mezi novými brněnskými povídkami a předchozími sbírkami. Jiří Kratochvil to uvádí v autorské poznámce, i když jeho příznivci si určitě jeho texty dobře pamatují. Ostatní mají možnost porovnat staré s novým a udělat si obrázek, kam Kratochvilovo dílo směřuje.

Nové brněnské povídky je příjemné čtení provokující svou fantazií a připomínající – i když to není primárním účelem textů – naši nedávnou minulost. Množství knih, pravidelně vydávaných Jiřím Kratochvilem po ukončení jeho nuceného mlčení, dává naději, že příštím rokem se do výborného románu nebo povídkové sbírky tohoto autora opět začteme.

KRATOCHVIL, Jiří. …Lůžko je rozestlané: Nové brněnské povídky. 1. Brno: Druhé město, 2015, 288 s. ISBN 978-80-7227-369-0.