Recenze: Justin Richards – Doctor Who: Silueta

Vytvořeno 18. 11. 2015 1:00

Autor: Jitka Culková

Justin Richards není v psaní příběhů o Doctorovi nováček, jeho kniha s názvem Doctor Who: Silueta je proto perfektním ztvárněním světa Pána času. Dvanáctý Doktor a jeho společnice v knize přesně odpovídají svým seriálovým předobrazům. Když Clara omlouvá nedostatek Doktorovy společenské uhlazenosti, jako byste slyšeli a viděli Jennu Colemanou a její velké tmavé oči a omluvný úsměv. Když Doktor povzbuzuje náhodné kolemjdoucí, dovedete si bez problémů představit nervózní gesta a trhané pohyby obočí Petera Capaldiho. To je velké plus této knihy.

A kam tentokrát TARDIS zavedla Doktora a Claru? Do viktoriánského Londýna, místa a času, kde žije madam Vastra, její služebná Jenna a mimozemský válečník Strax. Právě tato trojice potěší nejednoho fanouška a je škoda, že ještěrčí žena nedostala víc prostoru. Více prostoru by si zasloužil i Strax a jeho válečnické hlášky. 

Doktor s Clarou navštíví Kabinet kuriozit a objeví, že některé artefakty jsou až příliš tajemné. Seznámí se se záhadnou ženou ovládající papírovou loutku tak mistrně, až to zaráží. Vlastně v kabinetu potkají hned několik svérázných postav. Rozbuškou pro tento Doktorův příběh je vražda muže – v zamčené místnosti za zavřenými dveřmi. Jediné, co se v pokoji kromě těla nalezne, je rozepsaný dopis pro madame Vastru a papírový origami ptáček. Tento díl má detektivní zápletku. 

Richards má spoustu zajímavých nápadů, využití origami je jedním z nich. Příběh má dobrou atmosféru, plnou smogu a sněhu. V závěru trochu pokulhává popis napětí. Strach o Doktora a jeho přátele by se měl vyhrocovat spolu s popisem ďábelského plánu, ale místo toho je až příliš snadné odhalit Clařin plán na záchranu. To Doktorův plán je rafinovanější, bláznivější a nevyzpytatelnější. Zkrátka jako Doktor. 

Překladatel se tentokrát vyhnul spornému slůvku „sonáč“, ale důsledně se držel sonického šroubováku. Možná i proto, že spolupracoval s DoctorWhofunclub ČR. Koneckonců dvanáctý Doktor sonický šroubovák používá minimálně a ještě si ho změní v sonické brýle. Capaldiho doktor je kombinací dětské fascinace a těla starého muže. A skvěle to funguje nejen v seriálu, ale díky Richardsovi i v knize. 

Třetí kniha s Doctorem Who, která v Česku vyšla, je opět podařená a nezbývá než poděkovat nakladatelství Jota, že se této série ujalo. Kniha z univerza Doktora Who je vhodná pro jeho fanoušky, neznalému čtenáři by nedostatek informací ze světa mimozemského Doktora se dvěma srdci zkomplikoval čtení a hlavně by nedocenil drobné nuance, které fanoušci milují. 

„Válečník díky nepotřebuje.“ 
Doktor pokrčil rameny a začal si prohlížet nehty na rukou. „V tom případě to beru zpátky.“ 
„Ale v tom případě,“ dodal Strax, „je tvůj vděk přijatelný. Jsem rád, že se slečně Claře během tohoto ohavného útoku nic nestalo.“ 
„Takže přijímáš, že jsem žena,“ upozornila ho Clara. 
Strax zamrkal. „To se hodnost „slečna“ vztahuje i na samice?“ 
„To není žádná hodnost,“ řekla Clara. „I když, možná že je.“ [1] 

[1] RICHARDS, Justin. Doctor Who: Silueta. 1. vyd. Praha: Jota, 2015, 232 s., ISBN 978-80-7462-855-9. Str. 112.