Recenze: Juan Gabriel Vásquez – Hluk padajících věcí

Vytvořeno 27. 11. 2015 2:00

Autor: Jana Křepelová

Kolumbie 80. let, Pablo Escobar, drogová mafie, letadla, rodina – klíčová slova románu Juana Gabriela Vásqueze, který nám ve svém novém románu přibližuje část dějin Kolumbie, která tuto jihoamerickou zemi neblaze proslavila po celém světě.

Jižní Amerika má pro našince nádech exotiky, leží až za „velkou louží“, její snědí obyvatelé mluví dynamickou španělštinou a portugalštinou, všechny jihoamerické země přímo překypují historií a životem. To je však jen ta krásnější strana mince přístupná turistům, kteří mají to štěstí a zavítají do některé z těchto krajin, nebo pro diváky cestopisných dokumentů či čtenáře knih, jejichž děj se odehrává právě v těchto končinách.

Pokud známe situaci v těchto zemích blíž, než jen skrz bulvární střípky objevující se v českých zprávách, a víme něco o nedávné minulosti, je nám také jasné, že ne vše je v tomto koutu světa tak růžové. Země jako Bolívie, Kolumbie, Ekvádor nebo Peru nebyly politicky stabilní, mnoho obyvatel žilo a stále žije na hranicích nebo i pod hranicí chudoby. V takových poměrech se často daří různým nekalým živlům a organizovanému zločinu, lidé proto hledají východisko ze svých problémů a ze strachu v alkoholu a také v drogách.

Jižní Ameriku můžeme prohlásit za drogový ráj. Zde hojně pěstovaná koka přispěla k tomu, že se místní země staly největším producentem kokainu na světě. Ze začátku však neexistovala žádná protidrogová policie nebo zákony zakazující distribuci drog, a tak se někteří odvážnější lidé pustili do obchodování. Stačila k tomu vstupní investice, distribuční prostředek, nejlépe letadlo, odběratel a několik spolehlivých pracovníků, kteří se starali o logistiku.

Všechny tyto informace zasazené do prostředí Kolumbie 80. let nám dají jméno drogového bosse Pabla Escobara, který vytvořil největší drogový kartel v dějinách, a také děj Vásquezovy knihy Hluk padajících věcí.

Život hlavního hrdiny, Antonia Yammary, na první pohled s těmito informacemi nijak nesouvisí. Je vysokoškolským profesorem, který žije se svou bývalou studentkou a stará se jen o svou práci a rodinu. Můžeme říct, že vše je naprosto všední a obyčejné, dokud se spolu se svým známým, Ricardem Laverdem, nedostane pod palbu neznámých střelců. Ricardo je zabit a Antonio vyvázne jen se zraněním, které mu ale změní celý život.

Protože znal Ricarda jen chvíli, snaží se zjistit, kdo byl tento muž vlastně zač, jak žil, čemu se věnoval a podobně. Seznamuje se s jeho dcerou, která mu vypráví příběh otcova života, který nebyl ani náhodou nudný nebo stereotypní. Jednou z informací, které se dozví, je také osud Ricardovy manželky, která za ním měla přijet do Kolumbie těsně před jeho smrtí, aby se pokusili obnovit své manželství tím, že spolu oslaví vánoční svátky. Své ženy se však již nedočká, protože její letadlo se zřítí a ona spolu s ostatními cestujícími a posádkou zahyne. Ricardovi se podaří získat nahrávku z černé skříňky, na které uslyší, co se dělo v kabině v posledních minutách před pádem letadla. Nejzajímavějším momentem této části knihy je Vásquezovo podání smrti, které při poslechu nahrávky zachytí také Antonio:

„Ozve se přerušovaný křik nebo cosi podobného křiku. A nějaký zvuk, který se mi nedaří, který se mi nikdy nepodařilo identifikovat: ten zvuk není lidský, je to hluk vyhasínajících životů, ale také rozbíjejících se materiálů. Je to hluk věcí padajících z výšky, přerušený, a tudíž věčný hluk, který nikdy nekončí…“ [1]

Zpodobnění smrti je v této knize velice neotřelé a hluboké. Cílem románu však není zobrazení osudu jednoho nebo dvou lidí. Autor chce poukázat na to, že i život jediného člověka může ovlivnit životy mnoha jiných lidí; že dokáže změnit směřování osudů dalších bytostí, aniž by to sám chtěl. Zároveň chce skrz velice pozoruhodný život Ricarda Laverdeho poukázat na trauma, které prožívala celá Kolumbie právě kvůli zmíněnému Pablu Escobarovi a drogové válce, kterou způsobil. Tuto tíhu osudu extrahuje právě do Ricardova života, do toho jediného a jedinečného života jednoho muže.

Román Hluk padajících věcí, vycházející v nakladatelství Paseka, stojí za to si přečíst. Donutí čtenáře přemýšlet nad vlastním blahobytem a samozřejmostí, s jakou jej přijímáme, a také naivitou, která nás vede k tomu, že ani nevíme, jak lehce můžeme vše ztratit. A také si trochu utřídíme medializované poznatky o krásné jihoamerické zemi Kolumbii.

[1] VÁSQUEZ, Juan Gabriel. Hluk padajících věcí. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2015, 232 s. ISBN 978-80-7432-597-7.