Recenze: Michal Viewegh – Biomanžel

Vytvořeno 14. 12. 2015 2:00

Autor: Tereza Zítková

Když se člověku stane něco tak zásadního, jako je prasklá aorta a následná klinická smrt, stane se, že se změní, a to tak zásadně, že ho jeho blízcí už nemohou snést. I když byl před touto příhodou sebeprotivnější, je z něj najednou cizí člověk. Člověk, kterému se už nedává nová šance.

Biomanžel je knihou Michala Viewegha, která volně navazuje na Biomanželku. Biomanžel vyšel v roce 2015 v nakladatelství Druhé město.
   
Hlavní hrdina Mojmír je sebevědomý muž, který má rád alkohol, občas i nějaké drogy a nevěra mu není cizí. Ve chvíli, kdy mu po doběhnutí pražského maratónu praskne aorta a on málem zemře, změní se jeho život o sto osmdesát stupňů. Místo bujarých večírků začne navštěvovat psychology, různé terapeuty a další možné šarlatány. Věří, že někdo z nich zachrání jeho pomatenou hlavu a on se vrátí do starých zajetých kolejí. Bohužel ale zlepšení stále nepřichází. Mojmír upadá do stále těžších a těžších depresí. Ze zábavného, i když ironického muže je najednou protivný lazar, který otravuje život nejenom sobě ale i svému okolí. Navíc se v jedné slabé chvilce svěří své choti se svými nevěrami, a tak je rozvod na spadnutí.
   
Mojmírův život se tedy změnil ve všech oblastech. Nemůže psát, pitky s kamarády jsou mu cizí, a navíc si nepamatuje důležitá data svých blízkých, jako jsou narozeniny, výročí apod.
   
Příběh o rozpadajícím se manželství Mojmíra a Hedviky vypráví jejich dula, která věří v sílu ženského pokolení a to mužské má jen za prostředek k rozmnožování. Od chvíle, kdy jim vstoupí do života, vidí v Mojmírovi Modrovouse, který svou ženu ubíjí, přetvořuje ji k obrazu svému a chce ji jen a jen pro sebe. V Hedvice naopak vidí nevinnou dívku, která se nechala svést neotesancem, který jí brání v rozletu.
   
Autor neměl moc práce s vymýšlením prostředí, použil stejné jako v Biomanželce. Jsou tu ty samé postavy, ty samé zápletky, ty samé problémy. Jedinou novinkou je nemoc hlavního hrdiny, která je totožná s nemocí samotného autora.
   
Mojmír je hrdina, který se v autorově tvorbě objevuje velmi často. Je to jeho alter ego. Díky němu se může vypsat ze svých zážitků a pobavit tím své čtenáře. Bohužel se tomu tak tentokrát nestalo. Kniha mi přišla utahaná, popisy nudné a téma obehrané. Michal Viewegh o své nemoci psal již dvakrát, mluvil o ní v bezpočtu rozhovorů a mám dojem, že toho začíná být až moc.
   
Biomanžel je příběh, který nemusel být napsán. I když jsem velkým příznivcem tohoto autora a líbily se mi i knihy, které byly kritikou strhány, Biomanžel mezi ně nepatří. Je to kniha plná klišé, slabých vtipů a nepříliš dobrých dialogů. Rozumím tomu, že autor si prošel peklem a najít téma, které by ho zaujalo, je asi čím dál těžší, ale tudy cesta nevede. Doufám, že se Michal brzy vrátí ke svým ironickým hrdinům, zábavným vtípkům a příběhům, které ve mně budou vyvolávat radost a zapříčiní to, že se budu nahlas smát.

Ukázka   
   
Jinými slovy: pan Rozumbrada sice hezky radí, jak psát, ovšem jemu samotnému to moc nejde, myslím si škodolibě. Mojmír nepíše, neboť se pořád léčí. Mojmír nepíše, protože žádné téma ho údajně nebaví. Téma láska ho prý nudí. Téma kamarádství ho taky nudí. Dokonce i hédonismus ho nudí! Začíná to s ním být vážné. Můj kdysi báječný život, tvrdí opakovaně, se stal sumou otravných nemocničních návštěv.

VIEWEGH, Michal. Biomanžel. Brno: Druhé město, 2015. ISBN 978-80-7227-370-6, s. 105.