Recenze: Ben Aaronovitch – Řeky Londýna

Vytvořeno 31. 12. 2015 13:41

Autor: Dagmar Sieberová

Ben Aaronovitch ve své knize Řeky Londýna vypustil do ulic starobylé metropole vraždícího maniaka, před nímž si nemůže nikdo připadat v bezpečí. Zoufalá policie se snaží pachatele dopadnout. Vyšetřování ovšem komplikuje skutečnost, že pachatel je nehmotný, ale o to nebezpečnější. Konstábl Peter Grant je zatažen do případu a stává se učněm čaroděje.

Hlavní hrdina knihy, Peter Grant, popisuje v minulém čase začátek své učednické kariéry. Při hlídání místa činu vyslechne jediného očitého svědka vraždy. Svědek nedlí již mezi živými a výpověď také odkazuje na angažovanost nadpřirozených jevů. Peter se posléze vrací, aby si s duchem opět promluvil. Na místo toho ale hovoří se staromódně oděným mužem, kterému se přizná k rozhovoru s dávno zesnulým. Onen staromilec se následně představí jako vrchní inspektor Thomas Nightingale. Následujícího dne je Grant převelen a stává se druhou polovinou zvláštního oddělení, které se zabývá nadpřirozenými jevy. Začnou následovat další vraždy, odpadávání obličejů a násilnosti. Peter se snaží polapit vraha, ale i další nadpřirozené bytosti vyžadují pozornost zvláštního oddělení.

Ben  Aaronovitch napsal poutavý příběh, který vás vtáhne do děje. Ohromující je jeho popis policejního prostřední, seznamuje i s londýnskými památkami, ať už s existujícími, či dávno zbořenými. Hlavní postava Peter Grant je sympatická. Ironicky hledí na svět i na svou osobu. V líčení příběhu se občas vyskytují vulgární výrazy i sexuální narážky. Míra výskytu těchto témat a výrazů není častá, nejspíš byla zvolená, aby činila příběh reálnějším.

V knize se vedle narážek na libido hlavního hrdiny vyskytují i odkazy na jiná literární díla. Tak je například zmíněn Voldemort z populární knižní série Harry Potter. Méně přímý odkaz vede i k sérii Stmívání a jejím na slunci se blyštícím upírům. Spisovatel jde proti proudu moderního kladného líčení upírů. Aaronovitchovi upíři jsou paraziti a velice nebezpečná stvoření, k jejichž zničení se raději přibírá moderní technika – fosforové granáty.

Vztah mezi technikou a magií je v knize tematizován i na jiných místech. Sir Isaac Newton je vedle zakladatele vědy pokřtěn i na zakladatele moderní magie. Nadpřirozeno a technika se v knize ovlivňují. Peter řeší otázky, odkud se může brát energie potřebná na vytvoření kouzel a co se děje s elektronikou, která je vystavená vlivům magie. Místo živého tvora jsou tak například obětovány kalkulačky.

Magie není v tomto díle příliš vyzdvihovaná. Příběh nestojí na Grantově učednictví. V popředí stojí hlavně řada vražd, které se v Londýně odehrávají, a dále spor mezi říčními božstvy.  

O magii a mistru kouzel Nightingalovi toho nově jmenovaný učedník příliš neví, takže ani čtenář neví o nic víc. Jiné linky příběhu jsou naopak více rozpracovány a jejich relevantnost pro hlavní příběh mi nebyla zcela jasná. Autor pracuje také s náznaky, takže jsem někdy tápala, jak Peter ve vyšetřování.

Ostatně si před hlavním hrdinou ani s dalšími postavami Aaronovitch nebere servítky. Ať už pes, dítě nebo kamarádka, žádná z postav si nemůže být před autorem jistá.

Kniha vás v každém případě zaujme, vtáhne do sebe a vy se jen necháváte unášet v jejím proudu a čekáte, kam vás příběh zanese. S ubývajícími stránkami příběh graduje, ujmy dojdou nejedny kladné postavy a vy si říkáte, že už přeci musí být konec, že ani vy, ani postavy toho víc nesnesete. Přesto je vám konec odepřen, kniha vás opět vtáhne do temných vod, aby vás následně zmátla další nadějí na rozuzlení zápletky. Konce se ale přeci jen dočkáte. Řeky Londýna vás vyplivnou. Vyhrabete se na břeh poslední stránky a zjistíte, že pár otázek zůstalo nezodpovězených a několik vedlejších postav pošramocených. A mě rozhodně bude stát za to, si koupit další díl.

AARONOVITCH, Ben. Řeky Londýna. Vyd. 1. Praha: Argo, 2015, 275 s. ISBN 978-80-257-1549-9.