Recenze: Tilar J. Mazzeo – Hotel Ritz

Vytvořeno 9. 1. 2016 2:00

Autor: Tereza Zítková

Paříž byla vždy městem, ke kterému svět obracel oči. Během dvou světových válek bylo v tomto městě jedno důležité místo, kde se scházela pařížská smetánka, ale i němečtí vysoce postavení důstojníci, spisovatelé, návrháři…zkrátka všichni, kdo v tu dobu něco znamenali, byli viděni v hotelu Ritz.
   

Tilar J. Mazzeová napsala o nejslavnějším pařížském hotelu knihu s názvem Hotel Ritz. Vyšla v nakladatelství Metafora na podzim roku 2015 v edici životopisů.
   
V roce 1898 byl otevřen luxusní hotel ve městě světel. Všichni, co něco znamenají, se chystají na slavnostní otevření. Vybavení hotelu má být to nejluxusnější, co zatím člověk mohl vidět. Vše je zářivé, nové a velkolepé. Hotel se ze dne na den stává módním místem a během pár měsíců se sem začnou sjíždět „celebrity“ z celého světa. Významní spisovatelé, módní ikony, boháči i vysoce postavení státníci. Všichni se chtějí ubytovat v hotelu Ritz. Konají se zde ty nejvelkolepější večírky a pompézní koktejly, dostat se sem znamená mít moc.
   
Do skvěle rozjetého vlaku ale vstoupí nevítaný pasažér, kterým je druhá světová válka. Němečtí okupanti rozhodnou, že se hotel zabaví pro válečné účely stejně jako mnoho dalších budov v Paříži. Ritz ale zůstává neutrálním územím. Je to takové malé Švýcarsko uprostřed bombardovaného města. V jídelně u obědů nebo v baru nad drinky se schází němečtí oficíři s americkými spisovateli nebo s francouzskými herci. Zde si jsou všichni rovni. Navíc některým francouzským ženám nevadí ani s okupanty ulehat do jejich lože. Což se jim v budoucnosti samozřejmě vymstí. Kromě večírků a luxusních večeří se zde rodí intriky. Plán na atentát na Hitlera byl vymyšlen zde. Padouši se zde míjí s hrdiny a dvojití agenti se zde střídají jako na běžícím pásu. Na hotel sice nepadaly bomby, ale bojovalo se tu jinak.
   
Na začátku knihy jsou krátce představeny vystupující postavy. Na konci pak poznámky se zdroji, jenž autorka použila. Kniha je psaná z pohledu nezúčastněného vypravěče, jen jsou do děje občas vloženy citace postav.
   
Dílo je psané podle skutečných událostí. Zaznamenává kus historie, který ovlivnil chod dějin v Evropě. A i když Ritz dávno ztratil na své kráse a je spíš připomínkou starých dobrých časů, je to místo, kde byla poprvé vyslovena myšlenka sjednocené Evropy, která dala vznik Evropské unii. Je to místo, kde se Coco Channel scházela se svým německým milencem, prostor, kde anglický lord ztratil kvůli své sexuchtivé manželce právo na trůn.
   
I když je kniha plná historických faktů, dat i významných událostí, je psaná čtivě a čtenář se kromě užitečných informací dozví i jaký drink rád popíjel Ernest Hemingway, co nahánělo strach Marcelu Proustovi a kdo s kým měl tajné i méně tajné poměry. Je to skvělá kombinace, kdy člověk spojí užitečné se zábavným.
   
Hotel Ritz doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět něco zajímavého z historie a zároveň se i pobavit.

Ukázka:
Ernest Hemingway jistě vnímal válku jako určitý druh jedinečného lidského dramatu a mnoha americkým novinářům, posílajícím na jaře 1944 domů zprávy z Evropy, záleželo především na návratu do Paříže. Tam probíhaly hlavní děje. A Hemingway nebyl jediný, kdo se domníval, že nejlepší věci se dějí v pařížském Ritzu. Na vrcholu báječných dvacátých a na začátku let třicátých nadaná skupina amerických spisovatelů známá jako „ztracená generace“ společně hýřila ve francouzské metropoli a jejich kousky se staly hotelovými legendami.

MAZZEOVÁ, Tilar J. Hotel Ritz. Praha: Metafora, 2015. ISBN 978-80-7359-452-7, s. 78.