Recenze: Jennifer Weiner – Až úplně dolů

Vytvořeno 23. 1. 2016 2:00

Autor: Tereza Zítková

Každý z nás by chtěl mít dokonalý život. Práci, jež nás bude bavit, velkou rodinu, pohodlný dům a dostatek peněz, aby si nemusel dělat starosti s výdaji na další měsíc. Allison Weissová takový život vede. Tedy donedávna si to myslela. Pak ale nastala změť událostí, která ji z jejího růžového obláčku hodně rychle shodila.

Až úplně dolů je kniha, kterou napsala americká spisovatelka Jennifer Weiner. V České republice ji vydalo nakladatelství Domino v edici Inteligentních románů pro inteligentní ženy.

Allison je v současné době na mateřské dovolené. Měla by se starat jen o dítě a užívat si ten krásný čas, co tak rychle utíká. Ona ale začne psát blog o manželství a mateřství, její odtažitý manžel se přestěhuje do pokoje pro hosty, otec dostane Alzheimerovu chorobu a dcera neustále řádí po domě jako černá ruka. Jejich nový obrovský dům je navíc zatížen hypotékou a není snadné udržet ho v chodu. Jelikož ale nejsou finance navíc, není vůbec zařízen. Není divu, že se Allison ze všech těchto událostí zhroutí.

„Naštěstí“ má u sebe vždy lahvičku s léky, které jí pomůžou. Ze začátku to byly utěšující prostředky na fyzickou bolest. Když jí luplo v zádech, začala bolet hlava, nebo byla po trhání zubů moudrosti, léky tu byly, aby jí pomohly. Alisson ale časem zjistila, že léky jí mohou pomoct i od psychické bolesti. Když nemůže spát, vezme si prášek, když ji čeká stresující den, vezme si dva. Bohužel ale začne léky brát tak často, že si na nich vypěstuje závislost. Čím častěji je bere, tím hůř se cítí. Prášky tedy pak bere už jen kvůli tomu, aby se cítila trochu normálně. Ve chvíli, kdy narazí v časopise na test o závislosti, začne přemýšlet o faktu, že by i ona mohla mít problémy, ale stále je ve fázi, kdy si myslí, že vše zvládne sama. Není potřeba o tom nikomu říkat, nemusí se svěřit do lékařské péče.

Každý závislý si myslí, že to má pod kontrolou. Když přeci bude chtít přestat, kdykoliv s tím přestane. On není jako ti ostatní. Jako ti, co tajně berou, lžou svým blízkým, okrádají je, anebo dělají věci, za něž se budou časem stydět. To všechno přináší závislost. Je to nemoc jako každá jiná.

Autorka Jennifer Weiner se již ve své první knize Dobrý v posteli zaobírala aktuálním společenským tématem (svobodné třicátnice toužící po rodině se marně snaží najít dokonalý protějšek). I v jejím aktuálním počinu píše o problému, jenž tíží naši moderní dobu. Každý chce být dokonalý, na chyby není prostor ani čas, proto se často ženy uchylují ke skleničce vína, cigaretě či lékům, aby zvládaly stres, ve kterém žijí. Přitom by stačilo jen trochu zpomalit. Nemusíte mít dokonale uklizený dům, aby vaše dítě bylo šťastné. Jemu ke štěstí stačí spokojená maminka, která nemá v očích děsivý výraz, když pomyslí na to, co všechno ještě musí stihnout.

Román je napsán velice realisticky. Autorka se zaměřuje na maličkosti všedního dne, na situace, v nichž se každý z nás denně ocitá. Když je pak hlavní postava v léčebně, i zde si autorka nebere servítky a popisuje vše, co se děje. Vše je vyprávěno z pohledu závislé Allison, a proto čtenář dostává jasnou představu o tom, co se jí honí hlavou a jaké pocity prožívá ve chvílích, kdy si prášek vezme, anebo naopak jaké je to projít si odvykacím programem. I když se autorka zaměřila na tak závažné téma, jakým závislost bezesporu je, jsou ve vyprávění i světlé chvilky, kdy se čtenář pobaví.

Až úplně dolů je román o tom, že kdokoliv může propadnout závislosti. Může to být vysoce postavený manažér, matka v domácnosti nebo osamělá žena toužící po společnosti. Kdokoliv si může sáhnout na dno, obtížnější je ale odrazit se od něj a bojovat o svůj život. Není to snadné a recidiva je častá, už nikdy se dotyčný nesmí dotknout sklenky vína, cigarety, ničeho, co by ho mohlo stáhnout zase zpátky. Se svými bolestmi se musí poprat sám. Ale ne tak docela, protože pokud má ve svém okolí dobré lidi, i oni mu s radostí pomohou.

Ukázka

Ale než jsem se vydala dolů, udělala jsem odbočku do koupelny, kterou jsem využívala v dětství. Prkýnko bylo zvednuté, ručníky zmuchlané a kohoutek u umyvadla byl obalený nějakou zaschlou bílou hmotou – doufala jsem, že je to pasta na zuby. Ničeho jsem si nevšímala, zanořila dlaň hluboko do tašky, vytáhla krabičku od bonbonů a nacpala si do úst dvě, čtyři, šest pilulek.

WEINER, Jennifer. Až úplně dolů. Ostrava: Domino, 2015. ISBN 978-80-7498-112-8, s. 187.