Recenze: Rachel Hartman – Serafína – Dračí posel

Vytvořeno 29. 1. 2016 1:00

Autor: Dagmar Sieberová

Rachel Hartman nás ve své knize Serafína – Dračí posel podruhé přivádí do světa, ve kterém se lidé potýkají se svými dračími sousedy. Polodračice Serafína se snaží vyhledat a přesvědčit další polodraky ke spolupráci, to vše pro ochranu její domoviny, království Goredu.

Polodračice (či poločlověk – dle úhlu pohledu) Serafína je hrdinkou tohoto příběhu, jak již název knihy napovídá. První díl končil vyhlídkami na Serafíninu cestu za dalšími polodraky, na začátku druhého dílu si ovšem autorka ponechává čas, aby mohla čtenáře obeznámit s neviditelnou bariérou, kterou mohou polodraci společnými silami vyvolat. Serafína se přeci jen vydává na cestu, aby vyhledala sobě podobné a s jejich pomocí posílila bariéru, která by uchránila Gored před blížícím se dračím útokem. Hrdinka knihy je vyvolená k tomuto úkolu, jelikož dokáže ostatní svého druhu pozorovat prostřednictvím vidin a tak přibližně určit, kde se nacházejí. Serafína je při svém pátrání konfrontovaná se svojí chybějící mocí, ale s i dávnou nepřítelkyní, která dokáže ovládnout mysl ostatních polodraků, okouzlit lidi i ošálit draky. Serafínina moc se zdá být klíčem k míru, ale jak ji může uvolnit? 

Rachel Hartmann nás přivádí do světa, ve kterém na sebe draci berou lidskou podobu a mohou se tak intimně seznamovat s lidmi (a plodit polodraky). Ono seznamování ovšem komplikuje logičnost draků. Hlavní hrdinka několikrát zalitovala, že její dračí strýc Orma neprojevuje více emocí. Přesto dívka svého strýce miluje a Orma k neteři také pociťuje náklonnost, jinak by mu nebylo naordinováno vynětí vzpomínek. City jsou drakům totiž zakázané. 

Bájní tvorové jsou v této knize technickými vývojáři. Oheň sice dští, ale jinak jsou vyznavači technologie, ovládají počítače a provádějí operace mozku. A někdy poctí drobkem své technologie i své lidské sousedy, kteří si po večerech svítí svíčkami. 

Vztah lidí vůči drakům je v knize různorodý. Někteří je nenávidí, jiní se s nimi snaží komunikovat, aby společnými silami zajistili mír a nevypálená města. Lidé stejně tak odlišně vnímají draky. Autorka popisuje nevraživost mezi draky, ale i mezi lidmi samotnými. Království Gored například podporuje dračího generála Comonota, sesazeného za jeho nepřítomnosti draky, kteří nesouhlasně hleděli na mír uzavřený s lidmi. Kulisu příběhu tvoří tedy dračí občanská válka. 

Aby té nevraživosti nebylo málo, je popisován i odlišný pohled na polodraky. Tak například v Porfýrii jsou pomalu uctíváni, v jiných zemích se na ochranu před nimi lidé křižují. Hlavní postava knihy hledá mimo jiné i cestu, jak se se svým původem sžít. 

Autorka pracuje s paradoxy, tak i polodrakům přiřkla v dějinách svého světa významné postavení. Míšenci lidí a draků se svojí neviditelnou bariérou a různými projevy dračího dědictví (například šupiny na hlavě, zakrnělá křídla či ocas) byli uctívání jako božstva a podobného statusu chce hlavní záporná postava opět dosáhnout. 

Právě kult polodraků, dávné pokusy, neustálá hrozba ze strany nepřítele a snadno ovlivnitelní lidé mi připomněly hnutí, hýbající světem ve čtyřicátých letech devatenáctého století. 

Ideologii o polodračích bozích spisovatelka rozvádí, uvádí i rozdíly v jiných zemích svého světa. Autorka tematizuje i odlišné řeči a Serafíniny trampoty s jazykovou bariérou. Hudba má v srdci hlavní postavy důležitou roli a je často zmiňována. Jiné části příběhu mi připadaly ale méně promyšlené (jako například draci a dračí technologie). Ostatně seznam postav a dalších pojmů na konci knihy je spíš stručný. Příběhu by slušelo, kdyby byl propracovanější. 

Vlna nového líčení fantasy tvorů neminula ani obří ještěry. Přeměna draka v člověka je známá už z jiných příběhů. Tato kniha ovšem nabízí jiný pohled na bájné tvory a do centra dění staví křížence lidí a draků, kteří jsou – dalo by se říct – v této knize jedinými nosiči jakési magie (viz jejich neviditelná bariéra). Autorka popisuje svět, ve kterém je láska, přátelství, ale i nevědomost a nenávist. Popisuje svět, který není černý, ani bílý. Do příběhu dále umně vkládá nečekané zvraty a brisantní témata. Příběh Serafíny a jejích blízkých vás zaujme a s nedočkavostí očekáváte další vývoj. Hlavní zápletka je v tomto díle ukončena, přesto Hartman nechává jisté události otevřené. Chystá si snad půda pro další knihu? 

HARTMAN, Rachel. Serafína – Dračí posel. Vyd. 1. Praha: Fragment, 2015, 432 s. ISBN 978-80-253-2607-7.