Recenze: Barbora Faiglová, Dana Svítilová – Tafofil: krása a tajemství hřbitovů

Vytvořeno 30. 1. 2016 1:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Člověka, kterému nebo který sám si říká tafofil, zatím mnoho lidí nezná. Možná ho někdo potkal při návštěvě hřbitova, aniž by to tušil. Zatímco většina z nás chodí na hřbitovy z jakési povinnosti vůči svým blízkým, kteří jsou tam uloženi, tafofilové toulky po hřbitovech milují ze zcela jiného důvodu. Oni si doslova užívají ticho, pochmurnou atmosféru, vzdychají zaníceně nad náhrobky a fotografiemi na keramickém podkladu a tyto okamžiky pak zachycují na svůj fotoaparát.

Ačkoli jsou na knižním trhu některé knihy, pojednávající o hřbitovech, funerálních plastikách či pohřebním ritu, kniha, jakou je Tafofil, tady dosud chyběla. Nejedná se totiž o žádnou odbornou publikaci, která by nám vyčerpávajícím způsobem předkládala informace o některých hřbitovech, výkladu symbolů či nám představila dějiny smrti a pohřbívání, nýbrž o čistě poetické vyprávění, které v sobě nese lehké poučení, ale hlavně onu lásku k těmto místům. 

Autorkou textu je Mgr. Dana Svítilová. Svítilová pojala text trochu jako osobní zpověď. Popsala, jak se asi cítí tafofil v konfrontaci s běžným návštěvníkem hřbitova, co prožívá při pohledu na jednotlivé hroby i to, jak vnímá nápisy na náhrobcích. Vycházela přitom z postačujícího množství odborných publikací.  Jejich seznam je uveden na konci knihy, stejně jako využité webové stránky. 

Svítilová seznamuje čtenáře – předpokládejme, že nejen čtenáře tafofila – se základními způsoby pohřbívání, symbolikou židovských i křesťanských náhrobků i s dějinami hřbitovů a přiléhajících obcí, neboť tato historie vypovídá o těch, kteří tam odpočívají. U výkladu židovské symboliky, stejně jako u kapitoly o drmoulském židovském hřbitově, kterou pojala coby rozhovor s mrtvými, kde využila velmi živě nápisy vytesané na náhrobcích, spolupracovala s Achabem Heidlerem. Pan Heidler se kromě jiných aktivit podílí na zachování a obnově židovských památek a překládá hebrejské nápisy na náhrobcích, aby je přiblížil současné generaci a těm, kteří si je nemohou přečíst sami. 

Samotný text se četl dobře, ale místy působil velice zmateně. Autorka skáče od osobních pocitů k fikci, kde popisuje rozhovor s neexistující osobou, opakuje slova nebo i celá spojení, a to třeba i v řádcích nad sebou, celkově text působí nevyváženě. Chvíle, kdy téměř odborný výklad vystřídá snaha o poetické zamyšlení, mi příliš neseděly, potřebovaly by sjednotit nebo naopak lépe oddělit, aby čtenář nemusel pátrat, jestli se někde v textu neztratil a proč najednou autorka tak razantně odbočila. 

Co je naprosto bez výtky, jsou překrásné fotografie, jejichž autorkou je Barbora Faiglová. Zachycuje na nich celkové pohledy na hroby i drobné detaily. Ukazuje tak na nich krásu i tajemnou atmosféru, kterou tato místa ukrývají. 

Jsem ráda, že kniha Tafofil spatřila světlo světa. Určitě ji považuji za nezbytnost pro ty, kteří jsou teprve začínajícími tafofily, nebo kteří již nějakou dobu hřbitovy navštěvují, ale chtějí se dozvědět něco víc. Od knihy Tafofil pak mohou přejít k odbornější literatuře a doplnit si vzdělání v tom směru, který je nejvíce zaujme. Autorky představují hřbitovy velké a slavné (Malostranské i Olšany), stejně jako malé a zapomenuté (Holíč, Drmoul, atd.). Nechte se proto nalákat na procházku po těchto místech a odhalte zcela jiný pohled, než ten, kterým jste na ně až dosud nazírali.

FAIGLOVÁ, Barbora a Dana SVÍTILOVÁ. Tafofil: krása a tajemství hřbitovů. První vydání. Praha: GradaPublishing, 2015, 108 stran. ISBN 978-80-247-5642-4.