Recenze: Anna Beatrix Bártová – Gutta z Bubnu

Vytvořeno 1. 2. 2016 1:00

Autor: Jiří Lojín

Romány, zavádějící čtenáře do historie, jsou bezesporu velmi vděčné. Nejde o žádnou novou vlnu, málokdo se nenechal unést Dumasovými Třemi mušketýry, dokonce i Jiráskovy romány dokážou při jisté dávce trpělivosti strhnout. Počet autorů, zabývajících se tímto odvětvím literatury, je v současné době poměrně velký a noví stále přibývají. Mezi ty nové patří spisovatelka, která si dala pseudonym Anna Beatrix Bártová. Svůj román nazvala jednoduše Gutta z Bubnu.

Nejprve trochu z obsahu. Děj se odehrává v patnáctém století uprostřed husitských nepokojů. Mladá Gutta je provdána za Evana z Bubnu, který ovšem není prototypem citlivého a milujícího manžela. Nakonec – co bychom čekali od středověkého šlechtice? Autorka se však nechce vzdát naděje, že v této epoše existoval prostor pro lásku. Proto rozehrává příběh, v němž může čtenář nalézt dostatek citu. Toho vášnivě milostného i neméně vášnivě nenávistného. 

Ovlivněni zbytky komunistické ideologie bezděky vnímáme husitství jako slavnou éru naší minulosti a císaře Zikmunda jako člověka, který Husa nechal zrádně upálit a potlačoval povstání celé české země. Existují i jiné historické pohledy a ABB (dovolím si jméno Anny Beatrix Bártové trochu zkrátit, snad se známá švýcarská elektrotechnická firma neohradí) se přidržuje právě jeho. Husity vnímá jako plenící lůzu a císaře Zikmunda jako panovníka toužícího po rozkvětu svých království. 

Autorka dokázala rozehrát v historických kulisách napínavý příběh, v němž spojuje vše, co čtenář po současném románu žádá. O lásce a nenávisti jsem se už zmínil, ale nacházíme v něm i záhady, smrtelné nebezpečí a sex. Erotika je něco, co se v historických románech staršího data příliš nevyskytuje, rozhodně ne u Jiráska. Absence tohoto tématu zajisté zapříčinila jeho malou oblibu u mladých lidí, v tomto bodě určitě něco zanedbal. Ne tak ABB, na mnoha místech můžeme nalézt explicitní popisy milování, což je ovšem dvousečná zbraň. Na jednom ostří balancuje zájem čtenářů o zpestření děje, na tom druhém nebezpečí jednotvárného líčení sexuálního aktu a choulostivého výběru slov, působících v některých případech poněkud nepřirozeně. ABB se v těchto částech odvážila až na samou hranici pornografie. Popis erotických scén dokáže prověřit autorovu originalitu i schopnost vládnout jazyku a vyjádřit jím svůj záměr. ABB se dokáže vyhnout většině pastí na autora nastražených, ale někdy se neubrání použití mnohokrát opakovaných klišé. 

Dalším problémem, na nějž autor románů z historického prostředí naráží, je jazyk. Jaký zvolit? První popud – snažit se nalézt autentický – neníúplně šťastný nápad. Současný čtenář dá zajisté přednost neutrální spisovné češtině, která sice určitě nebyla v dotčeném období používaná, ale její indiferentnost uspokojí. ABB správně zvolila právě ten, ovšem v několika případech použila výraz, který tehdy rozhodně neexistoval. To se ovšem stává i tak renomovaným autorům, jako je Vlastimil Vondruška. 

Historický román je vždy jistým kompromisem mezi skutečností a zajímavým příběhem. I když s odstupem stovek let můžeme vždy o pravdě diskutovat. ABB otevřeně přiznává, že v zájmu čtivosti si oficiální verzi upravila a v poznámce uvádí jak. 

Román Gutta z Bubnu je směřován k ženskému publiku, zejména tím, že sleduje osudy ženy v období, kdy zdánlivě byl jejich význam potlačen pouze na roli manželek a matek dědiců. Zda byla jejich role ve skutečnosti tak jednostranná, může být předmětem diskuze. Autorka Guttě z Bubnu ovšem přisuzuje větší význam, sleduje její snahu o ochranu majetku svého manžela a snaží se postihnout i její vnitřní svět, nacházející se mimo oficiální roli. Postava Gutty před čtenářem ožívá a přibližuje ji současné ženě. Nazvat Guttu z Bubnu ženským románem by ale bylo hrubým zjednodušením, i když jeho autorkou i hlavní postavou je žena a ženský pohled převládá. Muži hrají role vedlejší a jejich psychologický profil je méně propracovaný. Císař Zikmund ale zaslouží zvláštní zmínku – hraje trochu nevšední roli, trochu ne-panovnickou. Objevuje se v kritických chvílích a jeví se jako jakýsi César ex machina s tak neformálním chováním, jako kdyby se po hradě Buben procházel v tričku a džínách. 

Celkovým vyzněním a zejména tím, že se vyhnula kýčovitému happy endu, se autorka jednoznačně distancuje od pokleslého žánru, v němž hraje hlavní roli šťastná láska mezi milenci nerovného společenského postavení, čímž se vyznačovaly takzvané ženské romány. V současné době je potřeba být opatrný při používání tohoto termínu, protože mnoho knih určených primárně ženám patří k velmi kvalitní skupině literatury. Gutta z Bubnu k této skupině patří, je však na ní poznat, že je vydaná bez redakční úpravy a bez kritických poznámek nezaujatého konzultanta. Je to škoda, protože román v sobě má potenciál, avšak drobné chyby, které by se průběhu redakčního zpracování odstranily, knize škodí. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že Gutta z Bubnu dokáže čtenáře potěšit i zaujmout. 

BÁRTOVÁ, Anna Beatrix. Gutta z Bubnu. Vydání první. Týn nad Vltavou: Nová Forma, 2015, 326 s. ISBN 978-80-7453-637-3.