Recenze: Richard Skolek – Moudré z nebe

Vytvořeno 5. 2. 2016 1:00

Autor: Jiří Lojín

Pokud se v myšlenkách rádi vracíte do mladých let, určitě si občas přečtete nějakou tu dětskou knížku. Nemám na mysli pohádku či dokonce leporelo, i když i ty dokážou zprostředkovat krátkou exkurzi do vlastní minulosti, ale takovou, v níž děti zažívají dobrodružství a objevují okolní svět. Moudré z nebe Richarda Skolka tomuto účelu dobře poslouží.

Každý dospělý čtenář ví, že existují dětské knihy, které vlastně ani dětem určeny nejsou, příkladů bychom našli mnoho. Bylo nás pět nebo Knoflíková válka nejsou sice typickým zástupcem tohoto druhu, ale určitě bych se moc nemýlil, kdybych tvrdil, že jsou populární spíše u rodičů, než jejich ratolestí. Přesto je můžeme beze všech pochybností za literaturu pro děti označit. Moudré z nebe představuje jiný případ. Richard Skolek psal knihu pro dospělé a pokusil se vyjádřit pocity dítěte moderní doby tak, jak si je představuje či pamatuje. 

Autor knihu koncipoval jako své vlastní vzpomínky z doby – pokud použijeme jeho datum narození -, kdy mu bylo mezi pěti až deseti lety. Text působí velmi autenticky, pokud se na něj díváme optikou podobných textů. Ve skutečnosti bychom totiž neuvěřili, že na začátku čteme zápisky pětiletého dítěte a na konci vypráví desetiletý kluk podobným slohem. Autenticita textu, či lépe řečeno jeho pseudoautenticita, je dosažena několika faktory, z nich některé využil autor záměrně, jiné jsou, podle mého názoru, spíš náhodné. Zápisky jsou útržkovité a trochu chaotické, tak, jako by je skutečně psalo malé dítě, které je nesoustavné a píše, jen pokud si vzpomene a zrovna ho to baví. Zápisky deníkového charakteru datuje velmi hrubě, pouze letopočtem. Pravda, skutečný deník by byl možná občas datovaný přesně, občas vůbec, ale nevadí. Autor je v tomto případě ve velké výhodě – čím nedokonalejší budou jeho věty i forma, tím víc se přiblíží svému hrdinovi. 

Okolo chlapce se pohybuje mnoho postav. Jeho rodiče, sestra, prarodiče, strýcové a tety. A kamarádi. V tomto bodě je jasně viditelný rozdíl knihy Moudré z nebe a Bylo nás pět či podobných knih, odehrávajících se ve světě klukovských part. Současná doba takovým přátelstvím příliš nepřeje. Děti žijí ve svých rodinách relativně izolovaně, pohybují se mezi školou, kroužky a televizí, aby nakonec zakotvily v lákavé náruči počítačových her nebo nověji v tenatech sociálních sítí. Kdepak party podobné Rychlým šípům! Z dětských part jde na člověka, sledujícího kriminální zpravodajství, hrůza. 

Skolkův hrdina je tak trochu outsider. Obtloustlý hošík, jehož rodiče dají do sportovní třídy, aby v něm vypěstovali trochu toho sportovního ducha. Podobnou postavu najdeme v knihách často, málokdy jde o úspěšného mladého svalovce, který nemá ve škole ani v soukromí problémy. O čem by pak spisovatel psal, že? 

Deníkové zápisky podává autor s humorem, vyplývajícím z rozporu mezi skutečným světem, který vnímáme my dospělí, a jeho odrazem, vytvořeným specifickým dětským chápáním. V tom spočívá problém textu – chlapec chápe stejně na začátku knihy, tedy když mu bylo pět, a na konci, když mu bylo deset. V tomto věku se dětské vnímání radikálně proměňuje a mělo by to být poznat i v textu. Ovšem z mé strany jde o dost malichernou výtku a podobá se spíš pověstné holi, kterou si najdeme, pokud chceme autora bít. 

V předchozí autorově knize Hubený nás nedostanou jsem varoval před nebezpečím tzv. třeskutého humoru, který nemám příliš rád ani v knihách, ani v reálném životě. Z toho pohledu musím Richarda Skolka pochválit. Jeho text vyznívá velmi kultivovaně a jemně. Dělat humor je práce těžká a nevděčná, autor se málokdy dokáže zavděčit všem, nicméně Moudré z nebe má ambice líbit se a pobavit. 

SKOLEK, Richard. Moudré z nebe. První vydání. Brno: Backstage Books, 2015, 98 s. ISBN 978-80-8804916-6.