Recenze: Hana Pražáková, Etela Farkašová, Věra Nosková, Markéta Hejkalová a Eva Tvrdá – Divné dny: Láska v pěti novelách

Vytvořeno 23. 2. 2016 1:00

Autor: Jiří Lojín

Čtenáři – muži zřejmě po přečtení titulku článku automaticky přejdou k jinému a nebudou se obtěžovat číst dál. Nechci lobbovat za umělou genderovou vyváženost v literatuře, ale rád bych upozornil: Pánové, dejte knize Divné dny alespoň šanci! Možná nebudete litovat.

Spojení lásky jako literárního tématu s ženami – spisovatelkami evokuje romantiku, či dokonce něco na pomezí červené knihovny. Bohužel, tento nesmyslný předsudek se stále ještě objevuje, i když se, zvlášť v poslední době, ukazuje, že máme mnoho velmi kvalitních a zajímavých autorek. V nakladatelství Hejkal vznikla pozoruhodná sbírka textů, která některé z těchto spisovatelek představí. 

Sbírku uvádí novela, která dala celé knize jméno –Divné dny. Její autorkou je známá česká spisovatelka Hana Pražáková. Většinou se zabývala tvorbou pro děti a dívky a její zkušenosti z tvorby pro tuto věkovou skupinu jsou znát hlavně ve způsobu, jakým dokáže postihnout způsob uvažování náctiletých děvčat. Alžběta Netušilová, hlavní hrdinka příběhu, se nachází ve velmi komplikované fázi dospívání nedávno nabyté plnoletosti. Se svým přítelem Kamilem budují jakýsi vztah, ale sami se v něm dosud plně neorientují. K těmto citovým zmatkům se přidá krize vztahu rodičů, kterou se podle svých sil a představ snaží Alžběta také řešit. Hana Pražáková ve své novele rozehrává poměrně složitou situaci, ale ke své hrdince přistupuje s empatií, prostřednictvím které dokáže čtenáři zprostředkovat nejistotu mladé dívky i dozrávání jejích názorů na svět okolo sebe. Novela je psána přehledně a srozumitelně, v textu se lze velmi dobře orientovat. 

Hlavní hrdinkou novely slovenské autorky Etely Farkašové Na rubu plátna je zralá žena prožívající se svou dcerou krizi jejího manželství. Text čtenáře provádí bludištěm vztahů nejen mezi mužem a ženou, ale i mezi dcerou a jejími rodiči. Etela Farkašová zvolila klidný, trochu květnatý způsob vyprávění, delší dobu trvá, než se dostane k meritu věci. Samotný základ příběhu je jednoduchý, vešel by se do jediné věty, čtenáři se však některé detaily odkrývají postupně, tak jak se je matka dozvídá od dcery a jak si jednotlivé detaily spojuje a chápe je v širších souvislostech. 

Autorkou další novely je Věra Nosková. Název Něco se musí stát doplnila podtitulem Význam počítačů v rodinných vztazích. Její hrdinka přistupuje k životu racionálně a k projevům stáří s jistou sebeironií. Přesto nedokáže v sobě potlačit žárlivost, která komplikuje vztah s její dcerou i s přítelem. Autorka sleduje její nelehkou cestu probíhající ve vlastním nitru, vedoucí ke konečnému smíření s okolím i se sebou samotnou. I v případě novely Věry Noskové jsou její hrdinové obyčejní lidé a jejich uvažování se nijak nevymyká z obvyklého rámce. Proto jsou čtenáři blízcí a snadno jim porozumí. 

Markéta Hejkalová obvykle spojuje příběhy svých postav se současným děním ve světě. Její hrdinky nežijí ve vzduchoprázdnu, ale v reálném prostředí ovlivněném mimo jiné i politickou situací. Stejně je to i v novele Jednoho dne, i když tato vazba není tak silná jako v jiných případech. Kromě motivu lásky nacházíme v textu i problematiku uplatnění ženy v současné společnosti tak, aby byla relativně nezávislá. Hrdinka novely Markéty Hejkalové i přesto, že propadá lásce a podvádí svého manžela, zůstává v jádru racionálně uvažujícím člověkem a dokáže v sobě nalézt sílu a udržet si nad situací nadhled. 

Poslední text sbírky napsala slezská spisovatelka Eva Tvrdá a trochu se z kontextu knihy vymyká. Nepojednává o lásce, ale spíš o nenávisti, i když i tento cit je láskou inspirován. Ema, hrdinka novely Slunce a piškoty, v sobě musí nalézt sílu čelit anonymním dopisům útočícím na její pocity pramenící z počínajícího stáří. Velmi dobře je zachyceno střídání nálad od deprese k odhodlání najít autora dopisů. Celkové vyznění novely je optimistické, sympatie zůstávájí na straně Emy a také na straně jejího manžela, který zůstává na koci textu jako konstanta možná trochu neznámá. 

Všech pět novel představuje inteligentní texty výborných autorek. Neutápějí se v planém romantismu, jejich pojetí lásky je reálné, respektují to, že prožívání lásky má své klady a zápory a v každém věku a situaci má svá specifika. Právě to je předurčuje ke vstřícnému přijetí nejen výhradně ženským publikem, své by si v nich našli i muži, pokud by byli ochotni se do nich ponořit. 

PRAŽÁKOVÁ, Hana, Etela FARKAŠOVÁ, Věra NOSKOVÁ, Markéta HEJKALOVÁ a Eva TVRDÁ. Divné dny: Láska v pěti novelách. První vydání. Havlíčkův Brod: Hejkal, 2016, 216 s. ISBN 978-80-86026-76-3.