Recenze: George Saunders – Desátého prosince: povídky

Vytvořeno 28. 2. 2016 2:00

Autor: Tereza Zítková

V dnešní společnosti se každý z nás žene za dokonalým životem. Přídavná jména evokující dokonalost nás neustále oklopují. Svělý pár, perfektní dům, nejúžasnější potomek atd. Ale co se skrývá za nekončícím honem za tou tzv. dokonalostí? To prozradí povídková kniha George Saunderse Desátého prosince, která vyšla v nakladatelství Plus v roce 2015 v českém překladu Petra Eliáše.

 
Povídky obsažené v knize spojuje právě již zmíněné téma dokonalosti. V povídce nazvané Štěně vystupuje matka toužící po dokonalé rodině a po tom, aby si se svými dětmi perfektně rozuměla, aby jim předala jen to nejlepší ze sebe. A hlavně, aby všichni byli dokonale šťastní. Pro tuto myšlenku by udělala cokoliv. V další povídce – Napomenutí – se čtenář dozví, jak být perfektním zaměstnancem, i když neděláte práci, která vás naplňuje. Je důležité, abyste ji dělali s láskou a s úsměvem na rtech, protože pokud přistupujete k úkolu optimisticky, bude se vám i lépe splňovat. Měli jste někdy problémy s láskou? Pak se společně s povídkou Útěk z Pavoučí hlavy přesuňte do budoucnosti. Zde vědci vyvinuli různé pilulky na ovládání emocí. Už nikdy nebudete obětí svých citů, vy sami budete rozhodovat o tom, do koho a jak moc se zamilujete. City ovládané léky jsou tím nejlepší řešením pro dokonalý svět bez válek, nemocí i neštěstí.

George Saunders je jedním z nejčtenějších povídkářů dnešní doby. Za své povídky dostal v roce 2014 cenu Folio a mimo jiné byla tato kniha zařazena mezi nejlepších deset knih roku podle časopisu The New York Times.

Autor se ve svých povídkách zaobírá problémy dnešní společnosti. Málo času na rodinu zapříčiňuje hon za penězi, které vyděláváme právě pro svou rodinu. Touha po dokonalých potomcích nás nutí chovat se jako blázni. Saunders ve svých povídkách ukazuje, že dokonalost není tak dokonalá, jak se může na první pohled zdát. I když jsou jeho příběhy často vyhrocené a postavy v nich jednají opravdu šíleně, může čtenář v každém vyprávění najít ponaučení.

Na knize mě zaujala i její jazyková stránka. Autor byl schopen použít vždy tu pravou slovní zásobu, aby navodil dokonalou atmosféru probíhající scény. Ve futuristické povídce Útěk z Pavoučí hlavy nezapomněl využívat odborných výrazů. Vědci tedy působili věrohodně a jejich úkony jim mohl čtenář uvěřit. Naopak pokud byla povídka zasazena do prostředí chudinského, nebál se autor použít slangu i hanlivých výrazů. Copak by muž, právě se vracející z války, mluvil spisovně? Jedna povídka má pouze dvě strany, jiná zase padesát. Některá se odehrává v daleké budoucnosti, jiný děj by se zase mohl odehrávat klidně u vašeho souseda na zahradě. Mají však něco společného. A to svého autora a jeho snahu vás šokovat a probrat vás z letargie a věčného honu za dokonalostí.

Kniha Desátého prosince mě velice zasáhla. Ukázala mi, jak bláhové je honit se za svatým grálem a že nejvíc bychom si měli vážit toho, co již máme, a ne neustále měnit vše ještě v lepší. Protože právě v těch malých odlišnostech, v těch drobných chybách a v jemných vadách na kráse je ta pravá dokonalost.

SAUNDERS, George. Desátého prosince: povídky. V Praze: Plus, 2015, 234 stran. Pestrá řada soudobé prózy. ISBN 978-80-259-0466-4.