Recenze: Géza Csáth – Čarodějova zahrada

Vytvořeno 2. 3. 2016 2:00

Autor: Jiří Lojín

V situaci, kdy většina nakladatelství chce nebo musí respektovat ekonomickou stránku podnikání, je vydání každého titulu, stojícího mimo mainstream, velkou událostí, která mnohé čtenáře opravdu potěší. Jednou z nich je Čarodějova zahrada maďarského autora Gézy Csátha.

S maďarskou literaturou se na našem trhu občas setkáváme v nabídce menších i větších vydavatelství. Proto jsme se mohli seznámit s prací takových autorů, jako je Péter Esterházy, Lázló Krásnahorkai, Imre Kertész, Magda Szabó nebo István Örkényi. Jde o spisovatele velmi kvalitní a stylem i tématy tvorby charakteristické. Autor Čarodějovy zahrady pochází z místa, v němž se stýkají kultury více národů, zejména Srbů a Maďarů, ze Subotice, byl tedy ovlivněn, lépe řečeno obohacen více vlivy, jeho texty tedy mají čtenáři co nabídnout.

Géza Csáth prožil krátký, ale intenzivní život, fakta se může čtenář dozvědět v doslovu Jana M. Hellera. Vzhledem k tomu, že jde v Čechách o dosud neznámého spisovatele, bylo zařazení poměrně rozsáhlého medailonku velmi dobrým krokem. Zejména autorova záliba v drogách může být vysvětlením pro neobyčejně široké spektrum nálad, jež můžeme v povídkách vysledovat.

Sbírku otevírá Čarodějova zahrada, kterou můžeme považovat za nesmírně, i když nevtíravě poetickou. Pojednává sice o temných záležitostech, nicméně zavádí čtenáře do světa fantazie, který neumírá ani v dospělých mužích. Podobná směs štěstí a neštěstí se nachází i v třetí povídce Imre Dénes, v níž se mladý muž zamiluje a v odloučení od své lásky skončí v blázinci. Kontrast s velmi emotivními texty tvoří Jolana, vcelku obyčejný příběh dívky, která otěhotní a ujme se jí její bratr. Velmi podobné ladění má i Švadlenčina neděle, povídka, v níž skvěle popsal dojemně ubohé štěstí chudé švadleny, jíž stačí levné cetky k tomu, aby se cítila výjimečná a krásná.

Série Pohádek se špatným koncem odráží autorův trochu pesimistický pohled na svět, zpravidla končí smrtí. Povídka Matkovražda čtenáře zavádí asi do nejtemnějších zákoutí autorovy duše, v nichž nalezneme perverzi, násilí a krutou smrt. Podobně je tomu i v povídce Žába. Géza Csáth ovšem nepotřebuje tak dramatické kulisy pro to, aby dokázal, jak kvalitní je autor. Povídka Na Kalvínově náměstí je v podstatě jen skromnou momentkou, ovšem mistrně zpracovanou. Povídka Muzikanti vyjadřuje autorův názor na tehdejší Maďarsko, představuje je jako zaostalé a nekulturní.

Chirurg a Černé ticho mají ponurou atmosféru, podobnou povídkám E. A. Poea, nemyslím si však, že by je Géza Csáth kopíroval. Spíš jde o shodu danou obdobím, v němž oba spisovatelé tvořili. Pokud si všímáme podobností, povídka Odpolední sen je psána stylem, kterým později zaujal čtenáře významný český spisovatel Jan Weiss. Fantaskní vize Čarodějova smrt uzavírá kruh povídek, ale nejedná se pravděpodobně o promyšlenou kompozici, čaroděj z první a poslední povídky nemají spolu nic společného.

Nakladatelství RUNA má velkou zásluhu na rozšíření kulturního obzoru českých čtenářů, přináší k nám knihy z oblastí, které nejsou sice ekonomicky výhodné, ale zato nesmírně zajímavé literárně. Fakt, že funguje i bez produkování bezobsažných, ale dobře prodejných titulů, dává naději, že nároční a zvídaví čtenáři jsou stále mezi námi. Mělo by nás zajímat, co se děje v kultuře takřka za humny, a vnímat svébytnou kulturu jiných národů, dokud nás nepohltí globalizovaný svět reprezentovaný hamburgery a hranolky, či nebudeme pohlceni něčím horším.

CSÁTH, Géza. Čarodějova zahrada. První vydání. Praha: Runa, 2016, 140 s. ISBN 978-80-87792-15-5.