Recenze: Markéta Pilátová – Hrdina od Madridu

Vytvořeno 29. 2. 2016 2:00

Autor: Jiří Lojín

Markéta Pilátová po rozsáhlejším románu Tsunami blues (recenze zde) zveřejňovala spíš kratší práce, sbírku povídek Kulaté rámy slov a nejnověji útlou knihu Hrdina od Madridu. Drobná novela opět zpracovává témata pro tuto autorku velmi typická.

I když se Markéta Pilátová většinou věnuje lidem, kteří mají nějaký vztah k Jižní Americe, tedy k místům, jež důvěrně zná, tentokrát se místo děje přesouvá do Španělska. Tedy to druhé místo děje, protože autorka vždy jednou nohou zůstává v rodném Česku. V prvním plánu zpracovává téma českých interbrigadistů, které v rámci své diplomové práce přijíždí zpovídat španělské studentka Carmen. František, jeden z nich, se tak ve vzpomínkách vrací zpět do mládí a do doby bojů za republiku ve Španělsku.

Novela je koncipovaná jako střídavé vyprávění Františka a Carmen, jejich prostřednictvím čtenář pomalu vniká do minulosti i do současného života obou postav. Autorce nejde o historickou sondu do tohoto nesporně zajímavého a dramatického období, ale o změnu v psychice svých hrdinů. Oba na sebe vzájemně působí, fungují vůči sobě jako zvláštní katalyzátor, který je vnitřně transformuje.

Autorce se podařilo i na relativně malé ploše stvořit dvě postavy plné života, postavy, jejichž motivace je uvěřitelná a logická. Carmen se nejprve – jako mnoho mladých lidí – potýká s hledáním smyslu svého života, neví jak dál. Impuls dostává při náhodném setkání s cikánkou ve scéně, která je malinko přitažená za vlasy zejména svou nepravděpodobností. Nicméně zkušenost praví, že život dokáže často připravit větší překvapení, než leckterý romanopisec vyfabulovat. Carmenin život dostává náhle konkrétní směr.

Postava Františka se zdá ještě zajímavější, autorka se nebrání faktu, že i starcům se líbí mladé dívky a že aniž by usiloval o nereálný vztah, dokáže mu její přítomnost vlít do žil energii. Na úvodní otázku, proč odešel bojovat do Španělska, nedokáže dát František jednoznačnou a krátkou odpověď, ale čtenář ji může sám v textu nalézt. Odpověď není a ani nemůže být jednoznačná, ale právě její komplexnost dokáže autorka do své novely skrýt.

Carmen a František mají každý svůj jazyk. Carmen se vyjadřuje víceméně spisovně, lze si představit, že jí hlavou myšlenky běží ve španělštině a my čteme jen jejich překlad. František hovoří obecnou češtinou velmi důsledně, proto jsou první tři věty novely poněkud matoucí. V nich je použita spisovná forma jazyka. I když se mužské postavy v podání Markéty Pilátové vyznačují poněkud ženským přístupem ke svému vlastnímu nitru, lze jim velmi dobře rozumět a chovají se racionálně. Proto si František dokáže velmi rychle získat čtenářovu přízeň. Být svědkem jeho proměny, téměř znovuzrození, s sebou nese příjemný pocit zadostiučinění, klid pramenící z jistoty, že se ve stáří může člověk dočkat malého a skromného štěstí. K tomu přispívá i závěr, který v sobě směšuje smutek, radost i trochu patosu.

Pokud má na počátku čtenář dojem, že se autorka inspirovala knihou Komu zvoní hrana Ernesta Hemingwaye, určitě ocení drobný literární žert, v němž Markéta Pilátová vše obrátí hlavou dolů.

Markéta Pilátová je spisovatelka s obrovskou empatií, která zůstává pevně nohama na zemi a zpracovává příběhy zdánlivě obyčejných lidí. Žijí mezi námi, o jejich osudech nemusíme mít ani ponětí, ale mohou, tak jako František z Hrdiny od Madridu, mít za sebou zvláštní osud.

Autorka díky svému pobytu v zahraničí dokáže spojovat příběhy lidí z různých zemí tak, aby to působilo přirozeně a nenásilně. Její novela i přes obrovský přesah do minulosti a velké vzdálenosti, v nichž se odehrává, je komorní a sevřená. V podstatě v ní účinkují pouze František a Carmen, role cikánky je epizodní, i když funguje jak spojovací element.

Hrdina od Madridu je čtivá, nepodbízivá novela se zajímavým námětem napsaná poutavým stylem a živým jazykem. Prostě další výborná kniha Markéty Pilátové.

PILÁTOVÁ, Markéta. Hrdina od Madridu. První vydání. České Budějovice: Pikador Books, 2016, 74 s. ISBN 978-80-905879-1-5.