Recenze: Markéta Pilátová – Kulaté rámy slov

Vytvořeno 7. 3. 2016 2:00

Autor: Jiří Lojín

Když Markéta Pilátová poskytovala nakladateli své povídky k vydání sbírky Kulaté rámy slov, nepředpokládala, že by měly výraznější úspěch. Alespoň se tak vyjádřila na sociálních sítích. Zájem čtenářů ji ovšem překvapil.

Čtenářský úspěch této drobné knížky potvrzuje dvě skutečnosti – povídky jsou stále oblíbeným žánrem a Markéta Pilátová má svou početnou skupinu příznivců. Možná, že autorka vezme povídky na milost, její dílo opravdu mělo prozatím těžiště v rozsáhlejších formách, Kulaté rámy slov ale přesvědčují, že dokáže využít i vysloveně malý prostor.

Námětem většiny ze dvanácti krátkých povídek jsou osudy lidí, žijících v Jižní Americe, velmi často českých emigrantů. Ostatně jde o téma pro tuto spisovatelku typické a hlavně důvěrně známé. Právě příběhy, vycházející z reality, minimálně přikrášlené, jsou velké skupině čtenářů velmi blízké, protože se dozvídá o reálném životě skutečných lidí a nemusí se vžívat do imaginárních postav a řešit problémy, které jsou od těch faktických na hony vzdálené.

Žena z povídky Divoká hortenzie dokáže v minulosti překonat – s bezstarostností a optimismem mládí – i smrtelné nebezpečí. Připomíná situaci po únorovém komunistickém převratu a honbu na údajné škůdce socializmu. Po mnoha letech života v zahraničí má žena možnost se vrátit a ačkoliv je již v pokročilém věku, nestala se z ní rezignovaná stařena. I z jejího vyprávění dýchá živočišnost a vášeň, které bychom si se stařenou netroufali spojovat, ale cítíme, že jde o skutečnou, výborně vystiženou postavu.

Hrdina povídky Dostat se blíž pochází z úplně jiného místa – z ulice. Autorka využívá barvitého prostředí a podkresluje ho živým, obecným jazykem, ve spontánním vyprávění svého malého hrdiny. Naznačuje, že ani život na ulici nedokáže zcela zahubit sny, i když jde o touhy poměřované jeho ubohou existencí.

Doktor Favarrolo zasvětil své práci celý život a čtenář může ve zkratce nahlédnout i do pohnuté argentinské historie i současnosti, v mnoha směrech charakterizované ekonomickým tlakem, vítězícím nad prostou lidskostí. Tak by se dala charakterizovat povídka Háelpéčko.

Titulní text Kulaté rámy slov přibližuje osud sudetské Němky Helgy, od jejího počátečního odporu vůči otázkám mladé novinářky až k mírně vstřícnému postoji.

Markétu Pilátovou určitě často zajímalo, proč se její žáci rozhodli učit se česky. Jeden z nevšedních důvodů má hrdinka povídky Neboj, tati. Dcera řecké matky a českého otce se děsí okamžiku, kdy otec vlivem nemoci zapomene řeč, které ona rozumí, a bude mluvit pouze česky. Přitom vyplouvá na povrch rodinné tajemství. Výborně koncipovaný text graduje až do závěrečné pointy.

Autorka se dotkla i problému, který je v Jižní Americe velmi ožehavý, obchodu s drogami. Vztah dvou mužů, stojících na opačných stranách zákona, má však i jiný rozměr. Příběh Roh kozla, v němž hrdinové zdánlivě řeší dilema, jehož výsledek už dávno znají. Obsahem i způsobem podání připomíná některé z povídek Otakara Batličky, i když Markéta Pilátová do něj vnesla dávku ženské empatie.

Španělák je povídkou, z níž později vykrystalizovala novela Hrdina od Madridu (recenze zde). Přestože se na první pohled může zdát, že jde pouze o zkrácenou verzi novely, povídka je svébytnou variantou s jinou koncepcí i vyzněním.

Markéta Pilátová se ve svých knihách jeví jako racionálně uvažující žena, stojící oběma nohama na zemi, proto může čtenáře překvapit poněkud duchařské téma povídky Svatá Leluyá. Když však posoudíme víru, zakořeněnou v obyvatelích Jižní Ameriky silněji než v Čechách (asi ve všech národech je zakořeněna hlouběji, než v tom našem), je potřeba uznat, že zjevení a mystika do sbírky patří, neboť je součástí tamějšího života.

Temná strana je plná vášně, lásky a touhy po pomstě. Vrací se zpět do doby druhé světové války v trochu rozostřené a snové podobě.

Krajina zdevastovaná výbuchem sopky reprezentuje kulisu zvláštního světa obydleného už jen dvěma lidmi a vybízí k úvahám o místech, kde je člověk doma, a co vlastně domov a rodinu tvoří. Povídka V říši Cay Cai-Vilúa ale ukazuje houževnatost lidí, schopných prožívat štěstí i v těžko představitelných podmínkách.

Zlatá kobra se opět vrací k otázce, proč se lidé učí česky, i tentokrát jde o velmi zajímavý příběh na hranici vědomí a podvědomí.

Sbírku uzavírá povídka Zvuk jména, které nám dali a dává knize poněkud fatální a melancholické vyznění. Příběh o smrti a samotě nenechává příliš prostoru pro naději a optimizmus. Takové zakončení je sice působivé, ale čtenář knihu odkládá s pocitem marnosti.

Přes ponuré zakončení mají Kulaté rámy slov nepopiratelné kouzlo, pramenící z okamžiků, které působí v literárním zpracování dramaticky, ale pro lidi, kteří je prožívají, jsou vlastně zcela obyčejné, protože stejně nemají jinou možnost. Autorka nás zavádí do exotického prostředí, ale ne do exkluzivních míst romantických vyfabulovaných příběhů. V Kulatých rámech slov je realita, která se nám sice nemusí líbit, ale kterou je potřeba akceptovat.

PILÁTOVÁ, Markéta. Kulaté rámy slov. Vydání první. Štíty: Pavel Ševčík - Veduta, 2015, 119 stran. ISBN 978-80-86438-59-7.