Recenze: Agatha Christie – Tři slepé myšky

Vytvořeno 4. 5. 2016 1:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Ač se může zdát, že posledním románem s Herculem Poirotem Opona nakladatelství Knižní klub vydalo zároveň poslední knihu od Agathy Christie, opak je pravdou. Nejnovější vydanou knihou z pera královny detektivek je soubor pěti povídek, které si dovolím označit za skutečnou třešničku na dortu. Pokud jste již četli všechny její knihy, tato vám rozhodně nesmí v knihovně chybět. Proč? To se dozvíte v recenzi.

Kniha Tři slepé myšky obsahuje pět povídek, jejichž názvy nás mohou mást a připomínat jiné autorčiny texty. Jak je to možné? Až na druhou povídku, Únos Kerbera, totiž byly všechny později přepracovány a publikovány jako známější díla. To, že jim původně předcházely výborně napsané povídky, dosud čtenáři nemohli tušit. Proto se soubor stává skutečně onou pomyslnou třešničkou na dortu. Číst povídku, která předcházela slavnému románu nebo divadelní hře, je velmi zvláštní a zajímavé, tím spíš, četli-li jste ono dílo poměrně nedávno, jako já. 

První povídka, po níž je pojmenována tato sbírka, byla později zpracována jako divadelní hra Past na myši. Jedná se o příběh dvou mladých manželů, kteří zdědí velký dům a rozhodnou se v něm vybudovat penzion. Jejich první hosté se scházejí a venku sněží a sněží. Do druhého dne je vila odříznuta od okolního světa a majitelé s hrůzou zjišťují, že je mezi nimi i vrah. Jedná se o poměrně dlouhou povídku (cca 70 stran), a tak se do ní čtenář snadno začte, jako by četl román. Odpovídají tomu podrobné popisy, vykreslení charakterů jednotlivých postav, na kterých ostatně stojí celý příběh, i složitá zápletka. Popisy střídají, jak už je u Agathy Christie obvyklé, přesně cílené rozhovory a čtenář je rychle pohlcen dějem a přemýšlí, kdo z přítomných může být policií hledaný vrah. 

Druhá povídka s názvem Únos Kerbera je jediná, která se nedočkala pozdějšího zpracování. Možná je to tím, že si v ní autorka pohrála s fantazií a vytvořila zvláštní příběh, ve kterém Poirot pátral po vrahovi davy oblíbeného diktátora. Ač jsem od autorky četla již několik příběhů ve stylu špionážního thrilleru, žádný se mi příliš nelíbil. Ani tato povídka mě nijak nenadchla. Snad i sama Agatha Christie cítila, že tento styl příběhů čtenáře příliš netěší, a tak se již k povídce nevracela. 

Výborně napsaná byla třetí povídka, Příhoda s míčkem pro psa, ve které se Poirot vydal po stopách záhadného dopisu od jakési stařenky, která zemřela zdánlivě přirozenou smrtí. Že tomu bylo jinak, je jasné. V opačném případě by to nebyla povídka napsaná Agathou Christie. Přestože byla poměrně krátká, autorka v ní dobře popsala postavy i děj a zařadila opět svižné rozhovory. Možná znáte knihu Němý svědek, ve kterou byla později přepracována. 

Čtvrtou povídkou byl Případ domovníkovy manželky, ve které vystupovala další oblíbená postava autorčiných příběhů – Jane Marplová. Povídka sleduje osud dvou mladých manželů, kteří se přistěhují do nového domu, jenž nahradil staré, zchátralé sídlo. Bylo nutné vystěhovat odtud i starou manželku bývalého domovníka, která se na místo stále vrací a mladé manžele proklíná. Činí tak dlouho, dokud nezasáhne smrt. Tato povídka byla později přepracována na román Nekonečná noc a ve své krátké verzi se mi líbila mnohem více. 

Poslední a skutečně skvostnou povídkou je Greenshoreská kratochvíle. Jelikož jsem před pár měsíci četla román Hra na vraždu, do kterého autorka tuto povídku přepracovala, pamatovala jsem si živě, kdo je pachatelem, jaká je pointa příběhu i jak to vše dopadne. Rozhodně to však neuškodilo. Naopak, bylo velice zajímavé číst stejný příběh znovu od začátku a sledovat to, co mi v románu unikalo nebo nedocházelo. Nedokážu říct, zda se mi více líbila povídka, nebo román. Obojí bylo napsáno přímo bravurně. Čtenář je stržen dějem hned od samého začátku, kdy Poirot zvedne sluchátko a je pozván splašenou spisovatelkou detektivek, paní Oliverovou, aby se účastnil podivné honby na vraha na jednom z venkovských sídel. 

Že Agatha Christie ovládala své řemeslo přímo mistrovsky, to psát nemusím. Stejně jako ostatní příběhy, i těchto pět je napsáno velmi dobře, vychytrale, až mazaně. Autorka si hraje se slovíčky, s postavami i s myslí čtenáře. Vodí ho po falešných stopách a při tom mu servíruje pravdu tak, že si jí vůbec nevšimne. 

Sbírka se mi líbila o to víc, že jsem dva zmíněné romány četla před krátkým časem, tak jsem měla možnost vidět celý příběh trochu jiným pohledem. Sledovala jsem, jak asi autorka přemýšlela a postupovala při vytváření děje – přece jen povídka toto umožní sledovat snadněji, než dlouhý román, a znovu jsem si připomínala, kdo byl vrah a jak autorka maskovala jeho činy.

Tři slepé myšky

	Autor	Agatha Christie
	Překlad	Veronika Volhejnová,Jan Čermák,Ivana Štěpánková
	Nakladatelství	Knižní klub
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2016
	Vydání	1.
	Počet stran	216
	ISBN/EAN	98-80242-5200-1
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny