Recenze: Přemysl Krejčík – Kybersex

Vytvořeno 3. 6. 2016 1:00

Autor: Jiří Lojín

Česká sci-fi má dlouhou tradici a přestože vlna zájmu o žánr fantasy mohla odlákat určitý počet potenciálních fanoušků, stále se jí daří obstojně. Přemysl Krejčík povídkami ve své knize Kybersex navazuje na klasickou domácí vědeckou fantastiku.

V patnácti krátkých povídkách rozehrává autor různé varianty potenciálních světů, vzájemně se velmi příkře lišících. Jde o jakési myšlenkové experimenty vytvářející kulisy pro život obyčejného člověka, který se postupně dokáže přizpůsobit jakémukoliv prostředí. To, co v dnešní době považujeme za naprosto nepřijatelný způsob života, se může v průběhu generací změnit v naprosto normální rutinu. A současné překotné změny, jež zažíváme, dávají tušit, že na mnohé nebudeme muset dlouho čekat. 

Představme si tedy alespoň některé autorovy nápady, rozvinuté do povídek, abychom si udělali představu, kam jeho fantazie míří. Tématem úvodní povídky Poslední partie se stala všeobecná nesmrtelnost lidstva. Přemysl Krejčík si nevšímá takových aspektů, jako jsou možné nemoci nesmrtelných nebo deprimující pocit nekonečného utrpení, ale všímá si jednoho z posledních lidí, jimž je ještě souzeno zemřít.

Do výrazně jiného prostředí nás autor zavede v další povídce Měsíce. V něm místo astronomie vládne astrologie a místo chemie alchymie. Chaos na obloze, způsobený objevením nadbytečných Měsíců, sledují hvězdáři, v jistém smyslu podobní těm středověkým. Vesmírné zmatky korespondují s těmi, které má v milostném životě hlavní hrdina. Autor naznačuje spojení, vyzvedající zcela obyčejného člověka do neopodstatněně významné role. 

Povídku Šelma je možné interpretovat z různých hledisek. Buď jako útěk lidstva do říše bezproblémové existence, jak o tom často psal Clifford Simak, nebo jako hrozbu zániku lidstva, způsobenou jeho vlastní překotnou evolucí.

Odleť pryč se věnuje jiným dimenzím a čtenář se musí zorientovat ve změti paralelních příběhů. Titulní povídka Kybersex je krátký vtipný text navazující na rozvoj moderních počítačových technologií. Paměť se zabývá odnímáním vzpomínek a jejich implementací jiným lidem. Rozvíjí tak sice myšlenku typu Total Recall, ale nevysvětluje, proč lidé potřebují opravdové lidské vzpomínky. Srdeční záležitost nerozebírá sdílení lidských duší, pokud tak alespoň částečně můžeme vzpomínky nazvat, ale těl. Opět, jako v jiných případech, před kulisami sci-fi vystupuje lidský příběh, příběh lásky mladých lidí.

Povídka Čísla je zajímavou myšlenkou, jakým směrem se může ubírat cesta k totalitní společnosti, jaká propaganda může člověka beznadějně zotročit. Vtipně komentuje různé představy o reinkarnaci. O smrti pojednává i Nehoda, ovšem její pointa je poněkud rozostřená. Buď si s ní autor nevěděl příliš rady, nebo ji až moc zatemnil. Opakování už prožitého osudu v povídce Vybrané kapitoly z posmrtného deníku odpovídá na otázku, jak můžeme změnit svůj osud, pokud ho známe. Povrchnost se opět vrací do totalitní společnosti, ráje každého autora dystopické sci-fi. V jejích kalných vodách lze lovit dosyta a úlovkem Přemysla Krejčíka se staly znovu milostné vztahy. Myšlenka, že společnost zasahuje do tak intimních záležitostí, jako je láska, není nijak fantastická ani nelogická.

Námětem povídky Než padne klapka se stala oblíbená hříčka – vztah mezi realitou a fikcí, kterou vytváří autor, například spisovatel. Cesta ven obrací konsekvenci zločinu a trestu. Literárně to není nezajímavá myšlenka, postrádá ovšem logiku a zdůvodnění, která by čtenář mohl požadovat. Motivem jednání hlavního hrdiny je opět láska, příběh ústí do výrazné a dobré pointy. Oceňuji, že autor pro platidla nepoužil notoricky nadužívaný výraz Kredit. Hotel Kolonie patři mezi sci-fi povídky pouze vzdáleně, do tohoto žánru se zařazuje pouze několika rekvizitami, její děj je však víceméně univerzální, nehledě na to, kde a kdy se odehrává. To samé je možno říct o posledním textu Absurdní případ, řadící se spíš mezi detektivky. Situován je do Pardubic a v některých postavách se trochu poznají autorovi přátelé.

Povídky Přemysla Krejčíka mi v určitých aspektech připomínají texty Ondřeje Neffa. I v nich vévodí nápad, jak by mohla vypadat naše budoucnost, literární zpracování stojí až na druhém místě. Mnohým by slušelo, kdyby byly rozpracované do větší šíře, ale například Povrchnost je přes svou stručnost naprosto vyvážená. Stejně sympatický je mi malý rozsah povídek Kybersex nebo Šelma, rozvláčnější vyprávění by zabilo pointu. Autor velmi často do popředí staví lásku, lidi, kteří chtějí v každé společnosti, v rámci jakýchkoliv předpisů a zákonů milovat a žít podle svého. Kybersex dává naději, že ani mladí autoři se sci-fi nezřeknou a veškerá fantazie nebude redukovaná na trpaslíky, elfy a hnusné skřety.