Recenze: Jindřich Rohlík – Brány Skeldalu: Legenda o Rovenu

Vytvořeno 22. 7. 2016 1:00

Autor: Radovan Kolbaba

Brány Skeldalu jsou nepochybně legendou českých počítačových her. První díl z roku 1998  přikoval k monitorům davy hráčů zpracováním, které se nesnažilo kopírovat cizí vzory, a neotřelou náplní. Adventurní pokračování, i přes své kvality, díru do světa neudělalo, ale tento rok vyšel třetí díl, který se pojetím blíží svému nejstaršímu sourozenci a jeho tvůrci na něj mohou být právem hrdí. Duchovní otec Skeldalu Jindřich Rohlík se pustil také do knižního zpracování svého životního díla a ve spolupráci s nakladatelstvím Straky na vrbě vydal knihu Brány Skeldalu: Legenda o Rovenu.

Na knize je na první pohled patrná péče, kterou jí nakladatelství věnovalo. Tvrdá vazba, krásná obálka od Jany Šouflové i barevná mapa ostrova, na kterém se odehrává velká část příběhu, působí výborným dojmem. Když k tomu připočtete látkovou záložku, korektury od čtyř párů bedlivých očí, z nichž jeden patří mistru české fantastiky, a půvabné vnitřní ilustrace, taktéž od Jany Šouflové, nelze nakladatelství jinak než pochválit.

To hlavní v knize je však příběh a způsob, jakým je vypravován, a tady už kosa narazí na příslovečný kámen. Neznamená to však, že je Legenda o Rovenu špatnou knihou, je to trochu komplikovanější.

Hlavními hrdiny, i podle PR informací o knize, jsou: „největší osina v zadku“, čarodějka a válečník. Bohužel otravný vůdce herecké společnosti, který především v první polovině knihy dostává nejvíce prostoru, je opravdu nesympatická a zároveň nijak přehnaně zajímavá postava. Jeho dva nedobrovolní společníci na tom nejsou lépe. Sexuchtivá čarodějka je fantasy klišé rozměrů chudého chlapce vyrážejícího do světa za slávou, bohatstvím či princeznou. Dozvíme se sice, že je krásná a velmi žádoucí, ale jaksi chybí pořádný popis jejího vzhledu, takže ani nevíme, jak vypadá. V knize sice pro své nymfomanické chování najde zdůvodnění, ale pořád to z ní dělá velice plochou a nijak zajímavou komparzistku. S válečníkem je to ovšem ještě horší. Je sice dědicem dračí krve, ať už to znamená cokoliv, nadlidsky silný a jeho hlas umí ovládat celé davy, ale zároveň je to parchant, jemuž bude nejeden čtenář přát oprátku, ke které ho na začátku knihy povedou. Možná je v současnosti moderní vydávat knihy o antihrdinech, ale bojovník, který povětšinou jen bručí, regeneruje svá zranění a jeho patrně nejzásadnější čin je bezdůvodné rozdrcení poletující víly a kopnutí její mrtvolky přes palubu lodi, nemá nic, pro co by se o něj měl čtenář zajímat. V polovině knihy, kdy se čtenář s hrdiny tak nějak smíří, náhle autor přepne a namísto nich sledujeme někoho, kdo je sice podstatně sympatičtější, ale doteď o něm v knize nepadlo ani slovo. A trvá takřka padesát stran, než zjistíme, co se s původní trojicí stalo.

Způsob, jakým Jindřich Rohlík svůj příběh vypráví, patrně nesedne každému. Chvílemi se mu velmi daří používat neobvyklá slovní spojení a splétat je do humorných vět, které se čtou takřka samy, jindy však snaha o odlehčené vyprávění působí natolik trapně, že by se styděl i leckterý pubescent. Na mnoha místech děj ozvláštňuje proměna klasického knižního vyprávění ve formu divadelního scénáře. Břitké dialogy se sice, obzvlášť v první polovině, kdy největší prostor dostává sarkastický a ostatní v jednom kuse urážející dramatik, vyskytnou, ale ne vždy se povedou. Mnohem víc je popisů vnitřního prožívání postav, jež ne vždy baví.

Legenda o Rovenu na přebalu slibuje velké epické dobrodružství, ale většinou se v ní nic zásadního neděje. Milovníci Her o trůny, Pána prstenů či jiných fantasy ság si musejí nechat zajít chuť. Naopak je kniha na akci velice skoupá a celkově působí spíše jako prolog k dobrodružství, které ne a ne přijít. Je třeba říct, že Legenda o Rovenu je prvním dílem zamýšlené tetralogie, takže na větší porci zásadních událostí si čtenáři musí počkat. I seznámení se s postavami a prostředím však může proběhnout záživnější formou. Milovníci těchto her mohou knize připočíst body k dobru za známé prostředí a občasné mrknutí jejich směrem.

Je velká škoda, že obsah knihy Brány Skeldalu: Legenda o Rovenu zdaleka nedosahuje kvalit její vnější stránky. Na ploše necelých tří set padesáti stran se nestane takřka nic zásadního, spisovatelovo podání kolísá od humorného a svižného, přes neutrální až po nadmíru nevyspělé a korunu všemu nasazují hrdinové, jež si lze těžko oblíbit a kteří vlastně nejsou ani zvlášť zajímaví. Navíc v polovině knihy se vyprávění přenese jinam a čtenář má rázem pocit, že čte jiný příběh. Ještě nás čekají tři další díly Bran Skeldalu a nezbývá než doufat, že přijde pořádné dobrodružství, na něž fanoušci herní předlohy i české fantastiky čekají. Svět Skeldalu si je jistě zaslouží.

Brány Skeldalu: Legenda o Rovenu

	Autor	Jindřich Rohlík
	Ilustrace	Jana Šouflová
	Nakladatelství	Straky na vrbě
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2016
	Vydání	1.
	Počet stran	348
	ISBN/EAN	978-80-87364-56-7
	Ediční řada	Česká fantastika

Do nakladatelství

Porovnat ceny