Recenze: Radka Třeštíková – Bábovky

Vytvořeno 15. 8. 2016 1:00

Autor: Michaela Babíková

Někdy věci nejsou takové, jaké se na první pohled zdají. Jako třeba kniha Bábovky od Radky Třeštíkové. Hravá obálka ve veselých barvách by mohla skrývat třeba lehký románek s komediálními prvky, jenže ve skutečnosti v ní najdete dvanáct psychologicky laděných povídek, které sice plynou s lehkostí a samozřejmostí, ale lehké ve skutečnosti nejsou ani trochu – přesně tak, jako život sám.

Dvanáct osudů, dvanáct žen a dvanáct rolí, které musejí hrát, ať už chtějí či nikoli. Dvanáct hrdinek, které jsou na první pohled „tuctové bábovky“, tedy ženy, jaké kolem sebe vídáme každý den. Nosí svou oblíbenou barvu rtěnky a řeší z čeho zaplatit bydlení. Mají své touhy i starosti, které jsou možná poměrně běžné, ale přesto není tak jednoduché si s nimi poradit, jakmile vstoupí do vašeho života.

Jak se cítí milenka ženatého muže, který je sobecký a lže, ale pokaždé ji vmanipuluje tam, kam chce on? Po čem ze všeho nejvíc touží jeho manželka? Co udělá žena, které právě diagnostikovaná rakovina začne odbíjet poslední měsíce života? Jak dopadne osamělá žena, která už není své dospělé dceři užitečná, takže tráví čas na zájezdech spojených s prezentačními akcemi, z nichž si pokaždé odveze hříšně drahé nekvalitní věci? Co se stane se zhýčkanou patnáctiletou dívkou, na kterou rodiče nemají nikdy čas? Jaký je život ambiciózní a tvrdé manažerky? A kam se poděly všechny ty peníze? Kdo je ukradl a kdo je zase vrátí? Vždyť to byly životní úspory!

Bábovky jsou v pořadí třetí knihou mladé spisovatelky Radky Třeštíkové. Po románech Dobře mi tak a To prší moře se tentokrát autorka rozhodla zabrousit do trochu jiných vod a zkusit napsat knihu povídek. A nutno podotknout, že v těchto vodách umí plavat nadmíru dobře. Povídky jsou nejen zajímavé a velmi čtivé, ale skrývají také jeden neobvyklý bonus – nenásilnou provázanost. Všechny postavy v průběhu knihy mizí a zase se vynořují. Jednou se jen mihnou na pozadí, jindy hrají důležitou roli v životě jiné hrdinky. Vzájemně se ovlivňují, aniž by někdy jedna o existenci druhé vůbec tušila. A životy „bábovek“ kapitolu za kapitolou plynou dál. Někdy se část jejich příběhu dočká šťastného rozuzlení, jindy ne, ale život sám o sobě rozhodně nekončí.

Celá kniha je psána v ich-formě, přičemž „hlavní slovo“ si vždy bere hrdinka, které je daná kapitola věnovaná. Pozornému čtenáři neunikne, že Radka Třeštíková v jednotlivých kapitolách mírně mění jazyk tak, aby korespondoval s charakterem postav. Jiným stylem píše o patnáctileté dívce, ambiciózní podnikatelce či prostitutce. Tyto nuance jsou však velmi jemné a kniha působí celistvě.

S tvorbou Radky Třeštíkové jsem se setkala před více než rokem u knihy To prší moře, ze které jsem byla nadšená. Není tedy divu, že jsem Bábovky očekávala s netrpělivostí malého dítěte. Nelze říct, že bych byla vyloženě zklamaná, ale přece jen se mi autorčin styl líbí více v románové tvorbě, kde má dostatečný prostor pro velmi realistické vykreslení postav. V Bábovkách mi charakteristiky určitých postav přišly zbytečně přehnané; autorka čas od času sáhla po zbytečném klišé, kterému se v předchozích knihách dokázala úspěšně vyhýbat. I přes drobné nedostatky bych však Bábovky určitě doporučila i náročnějším čtenářům.

Otevřu dokořán okno v malém obývacím pokoji, čímž opticky celou místnost o něco zvětším a především tady trochu vyvětrám, rychle, protože venku je pod nulou, konec ledna, nevyšší čas na první porušená předsevzetí. Na jeden zakázaný telefonát. Na jednu zakázanou lásku. Nebo aspoň na jednu cigaretu, jenže cigareta je to poslední, na co mám teď chuť, přestože parapet po prosněžené noci připomíná nadýchanou pěnu na cappuccinu a u kávy já kouřím vždycky. Zkouším do té pěny namalovat srdíčko, protože to se tak v kavárnách dělá, ale sníh je zmrzlý, takže namísto srdce je jen divný trojúhelník, co se vysmívá všem kýčům a mně nejvíc. Smáznu ho dlaní, jako když lžičkou zamíchám kafe, které jsem před chvílí vylila do dřezu, už ani to kafe mi nechutná a ty dlaně mě zebou. Rychle si je dám před ústa a pomalu do nich dýchnu, cítím, jak se po zmrzlých ulicích osudu znovu rozlévá příjemné teplo, až pak si všimnu, že na mě z protější stěny zírá vrána. Nevím proč, ale z vran je mi vždycky smutno, přitom to ani není vrána, je to havran, říkal Martin. (Str. 5)

Bábovky

	Autor	Radka Třeštíková
	Nakladatelství	Motto
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2016
	Vydání	1.
	Počet stran	328
	ISBN/EAN	9788026706045
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny