Recenze: Klaus Modick – Koncert bez básníka

Vytvořeno 26. 8. 2016 1:00

Autor: Petra Šmejdová

Tři dny v životě člověka mohou znamenat víc, než se může zprvu zdát. Na pozadí třech dní sledujeme příběh vystřízlivění z přátelství, lásky a sounáležitosti, které postupně vyprchávají, až zbudou jen pochyby o jejich pravdivosti a příznačná pachuť. To a mnohem víc najdete ve vyprávění o krátké životní etapě německého secesního malíře Heinricha Vogelera, které do podoby knihy s názvem Koncert bez básníka sepsal Klaus Modick.

Titul je nejnovějším počinem nakladatelství Host, který zapadá do linie knih 1913 (2013) a Ostende (2014). Po předchozích dvou titulech čtenářům Koncert bez básníka znovu přibližuje téma života umělecké bohémy v první polovině minulého století, které je pro mě osobně neustále velmi atraktivní a živé. Všechny tři knihy se točí kolem situace středoevropské společnosti a jejích osobností. Z hlediska chronologie času se příběh knihy odehrává na samém začátku 20. století.

Heinrich Vogeler, známý německý secesní malíř a hlavní postava knihy, se na začátku léta 1905 připravuje na svou největší výstavu a převzetí Zlaté medaile jako ocenění za přínos umění. V době, kdy dosahuje největšího uznání a slávy, umělec paradoxně podléhá pochybám o vývoji vlastní umělecké tvorby i rozhodnutí nezvěčnit odcizeného přítele na obraze, a zachytit tak podivnou atmosféru jednoho letního večera.  Podtitul knihy Román o tom, jak básník Rilke zmizel z nejslavnějšího obrazu německé secese je proto naprosto výmluvný.

Vogelerovýma očima zároveň pronikáme do společenských i uměleckých poměrů té doby v Německu, jeho vztahu s básníkem Rilkem i křehkého manželského svazku narušovaného Vogelerovým až nezdravým pracovním nasazením. Jako známý secesní umělec je součástí kolonie ve Worpswede na severu Německa, kde se stýká s ostatními umělci a umělkyněmi a kam posléze uvádí i Rainera Mariu Rilkeho.

Klaus Modick nemusí být životopiscem známého malíře ani ještě známějšího básníka, aby mohl napsat tak působivý příběh o zklamání, obětování i sobectví. Kvůli vystižení obou uměleckých charakterů čerpal z dostupných osobních deníků a dopisů. Bez ohledu na skutečné povahy obou umělců si myslím, že takto dobře popsaný rozporuplný vztah dvou přátel ve čtenářích vzbudí zájem o jejich osoby a dílo. 

Clara by mohla u Rodina studovat sebevíc – ženy byly pro Rilka milenkami, v nejlepším případě múzami.

„Dívky, básníci jsou, kdo od vás se říkat učí, co pro vás jest opuštění.“

Když Rilke takhle dychtivě hrábl do strun lyry, slovo „dívky“ pochopitelně zprvu znělo uším libě. Jenže co to mělo znamenat? Znamenalo to, že básníci měli Říkat, malíři Ukazovat, zatímco ženám zůstalo Bytí. Zejména Bytí-zde, nestálá Připravenost pro básníky a malíře. Rilke ženy potřeboval. Ale v podstatě je nemiloval.  (Str.30)

Koncert bez básníka

	Autor	Klaus Modick
	Nakladatelství	Host
	Místo vydání	Brno
	Rok vydání	2016
	Vydání	1.
	Počet stran	239
	ISBN/EAN	978-80-7491-533-6
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny