Recenze: Franziska Stalmann – Šampaňské a heřmánkový čaj

Vytvořeno 7. 9. 2016 1:00

Autor: Pavla Huřťáková

Člověk je často postaven do situace, kdy se musí vyrovnat se skutečností, že nic netrvá věčně. Ani manželství, o němž si to dosud myslel. To se stane i hlavní hrdince nové knihy Franzisky Stalmannové Šampaňské a heřmánkový čaj Inéz. Její svět se zhroutí jak domeček z karet a ona je nucena začít bojovat. Sama za sebe.

Ať se na knihu podíváme z kteréhokoli úhlu pohledu, nelze si nevšimnout, že na Inéz se toho ten rok sype opravdu hodně. Nejenže jí manžel oznámí, že čeká dítě se svou milenkou a rád by s ní žil v jejich domě, protože ostatně, co by ona sama v tak velkém domě dělala, ale projde si i celou další řadou trápení. Uvědomí si, že žila s člověkem, kterého vlastně neznala, že jejich přátelé se od ní postupně odvracejí, neboť přátelstvím s ní nic nezískají, začne bojovat s démonem alkoholu. A aby toho nebylo málo, když se konečně začne vzpamatovávat, dostane její otec infarkt. 

Děj ubíhá svižně, problém střídá problém, i když někdy by člověk s Inéz nejraději zatřásl, aby se probrala. Chvilkami čtenář dumá, jak může být čtyřicetiletá žena takhle naivní. Nic neumí, celý svůj profesní život položila na oltář budování manželovy kariéry, ale současně si maluje, jak se bude živit psaním novinových článků, když do té doby jich napsala jen pár pro noviny kamaráda jejího muže. Její odstřiženost od okolního světa se nejvíc ukáže v momentě, kdy zjistí, že její nová kamarádka je lesba. Její reakce je, řekněme, lehce úsměvná. Jako celý její dosavadní život. Jako by žila ve vzduchoprázdnu a najednou ji vrhli do skutečného světa. 

To jsem skutečně řekla, když mi skříň nutil – jako ostatní věci. Barokní skříň je velká a tmavá a na dveřích má decentní dřevořezby a Rudolf ji nikdy neměl rád, přestože je po jeho rodičích, nebo možná právě kvůli tomu. Když mě vystrnadil z domu, vystrnadil zároveň se mnou i tu skříň. Časem jsem si na ni zvykla a zdálo se mi, že se hodí do mé předsíně: jen tmavá skříň a proti ní velké zrcadlo. …

„Vůbec ti nerozumím,“ opáčila jsem a citovala zpaměti: „Všechno je přece jasně upraveno v ujednání o rozvodu. Nemáš na ni vůbec žádný právní nárok.“ Str. 130 - 131

Postupně však začíná nabírat druhý dech i uvědomovat si, že nic nebude tak růžové, jak si představovala. Musí na sobě tvrdě zapracovat, aby v nové situaci obstála. Především sama před sebou. S pomocí své kmotry, bytné i pár věrných přátel se staví na vlastní nohy, aby zjistila, že život před ni postavil další překážku. Jaký k ní zaujme postoj, je jen a jen na ní.

Franziska Stalmannová píše lehkým perem, postavy jsou snadno uvěřitelné. Nenajdeme zde žádnou hlubokou psychologickou črtu, ale náznaky, s nimiž pracuje, jasně dotvářejí charakter postav. Nejsou ploché ani černobílé, postupně získávají jasnější obrysy. Děj není nijak komplikovaný, je poměrně jasné, jakou linku sleduje, neodbočuje z ní. Přesto nenudí. Pokud očekáváte lehčí čtení, které, budete-li chtít, zahraje i na vážnější strunu, nebudete zklamáni. Co bych autorce přeci jen trochu vytkla, je konec. Na můj vkus byl zbytečně uspěchaný. Nevadí mi, že je otevřený, naopak, ponechává čistě na čtenáři, jak si Inézin osud dokreslí. Přesto by mohl být propracovanější.

Avšak i přes tyto drobné výtky mohu knihu Franzisky Stalmannové vřele doporučit ke sklence šumivého vína nebo heřmánkového čaje.

Název: Šampaňské a heřmánkový čaj 

AutorFranziska Stalmann

Překlad

NakladatelstvíSoňa Havlová

Motto

Místo vydáníPraha

Rok vydání2016

Vydání2.

Počet stran222

ISBN978-80-267-0614-4