Vydejte se na cestu, ze které možná není návratu...

Autor Cormac McCarthy je držitelem Pulitzerovy ceny za román Cesta (The Road, 2006), který se nyní dostává i k českému čtenáři díky nakladatelství Argo. Román s sebou přináší řadu otázek i poselství o možné katastrofě, která přivede lidstvo ke zkáze. Skutečně je však existence naší planety odsouzena k zániku? Nebo jsou ještě nějací lidé naživu?

Mráz, který se vám vryje do morku kostí. Temnota, kterou střídá tajuplný zelený zákal. Jinak nikde není ani náznak barevnosti, jen mrtvé stromy úpějí v nárazech studeného větru. Ticho, jako by již na zemi nebylo žádného lidského stvoření. A tehdy se objeví zvláštní dvojice: otec a malý syn, celý zkřehlý a vystrašený. Jen oni dva putují v osamění americkými silnicemi, na kterých nejezdí žádné vozy. Muž, který ještě zažil dřívější svět, se rozhlíží se slzami v očích po zdevastované krajině pokryté popílkem. A svědky minulosti jsou i mrtví lidé, kteří se šklebí na dva procházející poutníky:

Revolver měl vepředu v pouzdru na opasku, bundu si nezapnul. Všude mumifikovaná těla. Na kostech zbytky masa. Suché pruhy svalů jako provazy, napjaté na dráty. Svraštělá těla připomínající dávné lidi uchované v močálech, tváře jak zaprané prostěradlo, zažloutlé zuby připomínaly tyčkový plot.

Ano, lidé již nejsou, a pokud ano, pak je lepší se jim vyhnout. Města jsou opuštěná a billboardy v nich lákají zakoupit si věci, které již neexistují. Chlapec již starý svět nezažil – neví, co je to Coca Cola, co je kakao. Pro nás všední věci, které objevuje ve starých domech, jsou pro něj nové a nepochopitelné. Jediným důvodem, proč žít, je pro oba hlavní hrdiny ten druhý. Otec sám zvažuje, zda není lepší sebevražda, když je svět mrtev. Ale kdo by se pak postaral o chlapce?

Mnoho otázek, které čtenáře nutí k přemýšlení o existenci člověka i o osudu naší Země. Jaká globální katastrofa mohla zapříčinit, že by lidstvo zničehonic vyhynulo? Autor jen naznačuje: všude je spáleniště a jako bychom přímo cítili, že se něco blíží... McCarthy dává volný průchod svým temným vizím, v nichž mísí strohé pasáže s poetickými obraty. Svět jako by se sám stával entitou, která dýchá a která chce žít, ale něco jí v tom brání.

Země zerodovaná a pustá, zbrázděná vymytými strouhami a průrvami. V naplaveninách kosti mrtvých tvorů. Anonymní smetiště. Oprýskané farmy uprostřed polí, prkna vytrhaná ze sloupků. Jednotvárnost a nic nevrhá stín. Silnice klesala džunglí uschlých puerarií. Močál, nad vodou polehlý rákos. Za poli pochmurný opar zakrývající zemi i oblohu.

Poslední lidé musí bojovat o holé životy nejen s nelítostnou zimou, ale i s neustávajícím hladem. Domy jsou vyrabované, nikde nelze nalézt potravu ani boty. Jedinou nadějí je pro naši dvojici cesta na jih k moři, kde je snad čeká lepší budoucnost. Ale možná si to jen namlouvají, protože potřebují nějaký důvod k životu. Až tam dojdou a budou zklamáni, co pak? Vydají se opět dál? Nebo již nebudou mít dostatek sil?

Pokud tuto fascinující knihu otevřete, budete se ptát stejně jako já. Příběh vám nedá spát ani po jeho dočtení – zanechá ve vás nastálo obraz oné mrazivé pustiny, ve kterou se náš svět změnil. Jen doufám, že nebudeme nuceni jednou táhnout svůj vozík po zledovatělé vozovce a obávat se bez naděje na lepší zítřky dalšího svítání.

Knihu Cesta vydalo nakladatelství Argo.