Recenze: Jaakko Ahonen – Sojčák

Vytvořeno 1. 11. 2016 1:00

Autor: Marie Svobodová

Bratři Ahonenovi možná nejsou mistry psaného slova, rozhodně to ale umí s obrázky. Velice netradiční a naprosto geniální komiks Sojčák dokáže čtenáře přivést do dost pochmurné nálady. Zároveň však přináší obrovské množství námětů k přemýšlení a nutí nás zpochybňovat své názory a závěry. Autoři nám předkládají opravdu silný a pozoruhodný příběh o tom, co všechno dokáže lež a staré křivdy.

Také se vám už někdy v hlavě zrodil opravdu tak dobrý nápad, že jste si říkali: „Páni, z toho by byla skvělá knížka!“ Také jste už někdy vymysleli silný a originální příběh, ale neuměli jste ho napsat? Chyběla vám slova nebo jednoduše talent psát tak, jak byste si představovali? Dost možná se přesně to samé stalo i autorům knihy Sojčák Laurimu a Jaako Ahonenovým. Oni si však dokázali poradit a výsledek jejich práce je nejspíš ještě mnohem lepší, než jakého by kdy dosáhli pomocí slov. Daleko lépe než psát umějí totiž bratři Ahonenovi malovat…

Kniha Sojčák je svým způsobem dokonale originální a v současnosti nejspíš jediná svého druhu. Obsahuje totiž pouhých asi 50 vět. A ty navíc nejsou pro děj ani tak moc důležité. Přesto se na jejích stránkách odvíjí silný a promyšlený příběh. Místo slov jako hlavní vyprávěcí prostředek fungují obrázky. A je jich tam dokonce tolik, že kniha často působí jako němý film.

Díky tomu se autorům otevírají zcela nové a jedinečné možnosti. Děj knihy se odehrává ve velkém, potemnělém domě, který už na první pohled skrývá nejedno tajemství. A právě tato pochmurná atmosféra skrze obrázky okamžitě přechází také na samotného „čtenáře“. Tomu často běhá mráz po zádech. Uprostřed děsivého domu žije Sojčák (mládě sojky) – postava, která vyvolává soucit i strach. Obývá ho společně se svou matkou a malým pavoučkem, který má ovšem i přes své rozměry v knize obrovský význam.

Jak už to na začátcích příběhů s hlavními hrdiny bývá, žije i náš Sojčák klidným, až rutinním životem. Úklid velkého domu a péče o matku mu zabírají celý den, ráno může začít zase znovu. Jiný život nezná a zabedněná okna všude v domě naznačují, že je tomu tak úmyslně. Vždyť kdo by se o matku staral, kdyby nebylo Sojčáka? Na scénu ovšem přichází pavouček a přináší s sebou otázky i klíč k nalezení odpovědí.

Musím říct, že když jsem si knihu „přečetla“ poprvé (její přečtení/prohlédnutí trvá pro vaši představu zhruba 15 – 20 minut), byla jsem z ní tak trochu zklamaná a říkala jsem si, že jsem přece jen čekala trochu víc. Potom jsem však začala přemýšlet o různých souvislostech a o tom, co nám má která pasáž ve skutečnosti říct. A co víc, půjčila jsem Sojčáka také několika kreativním lidem ze svého okolí. A to teprve bylo něco!

Objevila jsem další výhodu, kterou mají obrázky oproti slovům, jsou kouzelně nejednoznačné. Pokud se rozhodnete si knihu pořídit (a věřte, že takové koupě nebudete litovat), rozhodně uspořádejte i vy se svými přáteli podobnou debatu, jaká se podařila mně – dozvíte se nejspíš víc, než byste čekali. Pravá krása Sojčáka je totiž právě v tom, že každému dokáže říct něco docela jiného. 

Pro mě osobně je Sojčák hlavně příběhem o tom, jak dlouho přežije a kolik toho může napáchat jedna jediná lež. Odstrašující příklad toho, že neupřímní lidé, kteří manipulují ostatními, často nevidí, kam jejich jednání povede, ani to, že se jim jednou může vrátit. Fakt, že zloba a dávné křivdy často nejvíce ubližují těm, kterých se vůbec netýkají, a mohou mít strašlivé následky.

Moji přátelé v něm však dokázali najít ještě mnohem víc. Třeba odstrašující návod pro všechny rodiče, jak v žádném případě nevychovávat své děti. Nebo paralelu s médii a jejich významem v uprchlické krizi – příběh o tom, jaký dopad může mít neoprávněný strach, který v nás celé roky někdo pěstuje.

A mám pro vás ještě jednu radu. V žádném případě nezapomeňte na pavoučka! Role, kterou v příběhu hraje, totiž mnohonásobně převyšuje jeho skutečné rozměry. A co víc, právě on pro každého znamená něco docela jiného. Někdo vidí jeho význam spíš symbolicky, někdo ho zase vnímá jako ryze praktický. Jeho úděl a vlastně i charakter a pohnutky mi doposud zůstávají záhadou a nejspíš tomu tak bude i dál, pokud se někdy nezeptám přímo autorů. Je jen na vás, abyste si vytvořili svou vlastní teorii.

Budete-li sdílet své dojmy z knihy s někým dalším, dovolíte Sojčákovi, aby vás toho o životě naučil ještě o trochu víc. Někdy se totiž na něco díváme a jsme přesvědčeni o tom, že náš úhel pohledu je ten jediný možný, že všichni ostatní to musí nutně vidět stejně, jako my. Stává se to i těm nejotevřenějším z nás. A v takovou chvíli je nesmírně důležité probrat svůj názor s jinými lidmi a dát jim příležitost, aby nám otevřeli oči a ukázali, že na každou věc v našem životě existuje tolik úhlů pohledu, kolik je lidí na Zemi.

Zkrátka pokud Sojčákovi věnujete dostatek pozornosti, zjistíte, že je ještě daleko lepší, než slibuje obálka. Naprosto neotřelým způsobem kombinuje to nejlepší hned z několika… možná ani ne tak žánrů, jako rovnou odvětví umění. Vypráví silný a dojemný příběh, za který by se nemusela stydět lecjaká kniha. Využívá výborně namalovaných obrázků, aby čtenáře/diváky vtáhl do pochmurné atmosféry. A ani tím to nekončí! Díky sekvencím po sobě jdoucích obrázků uvádí autoři příběh skutečně „do pohybu“, takže často působí spíš jako němý film.

Kniha má v sobě řadu emocí – opuštěnost, bezútěšnost, strach… – a dokáže čtenáře přivést do velmi pochmurné nálady. Zároveň však přináší obrovské množství námětů k přemýšlení a nutí čtenáře zpochybňovat své názory a závěry. Navíc slouží jako skvělý námět k diskuzi a příležitost poznat své známé zase v trochu jiném světle. A proto by Sojčák ve vaší knihovně rozhodně neměl chybět.

Název knihy: Sojčák

Autor: Jaakko Ahonen

Překlad: Richard Klíčník

Nakladatelství: Argo

Místo vydání: Praha

Rok vydání: 2016

Vydání: 1.

Počet stran:128

ISBN:ISBN 978-80-257-1812-4