Recenze: Fiona Barton – Vdova

Vytvořeno 5. 11. 2016 1:00

Autor: Alena Lochmannová

Zobrazeno: 1447

Dechberoucí psychothriller Vdova Fiony Barton je příběhem ženy, která byla celý život bezmezně oddaná svému manželovi, a to i poté, co byl obviněn z vraždy malé holčičky, bezmocného dítěte, po kterém celý život toužila, ale stát se matkou jí nebylo souzeno. Věřila tato zdánlivě čistá duše svému manželovi, nebo má i ona svá temná tajemství? Poté, co její muž zemřel, je jen krůček od toho, aby promluvila a odhalila možná víc, než kdy vůbec připustila, že ví.

Fiona Barton, která svoji profesní dráhu zasvětila novinařině, ukazuje nyní světu a čtenářům, jak má vypadat skutečný psychologický thriller. Už název knihy Vdova vyvolává ve čtenáři směsici zvláštních pocitů a očekávání a tento pocit vás už neopustí, spíše naopak, v průběhu čtení knihy ještě zesílí.

Vdova je příběhem vdovy po zesnulém Glenu Taylorovi, který byl obviněn z vraždy malé holčičky, vysloužil si opovržení svého okolí i široké veřejnosti, ale světu za vězeňskými mřížemi dokázal uniknout. Nikdo tak neví, zda oním vrahem skutečně byl nebo nebyl, co je však zjevné, o případu zmizelé Belly dost možná věděl víc, než kdy připustil. Mohla tak něco tušit i jeho žena? Co víc, mohla snad celou dobu znát pravdu a mlčet? Nebo vždy byla naprosto loajální manželkou, která stála po bohu svého manžela i v těžkých časech, jimiž prošli? Po Glenově smrti na vdovu Jean doslova útočí novináři i policie. Všichni touží po jediném, aby odhalila něco, co dosud, dokud její manžel žil, skrývala někde hluboko uvnitř. Senzacechtiví novináři buší na domovní dveře, ale Jean je všechny odmítá, nechce s nikým hovořit. Jedna novinářka k ní přesto pronikne – Kate Watersová cítí v morku kostí skvělý článek, a tak přiměje vdovu, aby se ve vzpomínkách vrátila zpět do minulosti. Na scénu se též vrací i inspektor Bob Sparkes, který případ mladé Belly vyšetřoval a nebude mít klid, dokud nezjistí, co se tehdy skutečně s dívenkou stalo.

Díky tomu, že má Fiona Barton za sebou mnohaletou novinářskou kariéru, kdy psala o řadě zločinů, dokázala precizně promyslet příběh i zápletku tak, aby byly natolik uvěřitelné, až to mrazí. V tom spočívá kouzlo její knihy – ukazuje běžný každodenní život několika lidí zasažených tragédií, a to z několika perspektiv. Každá stránka knihy je tak reálná, že si po dočtení knihy musí čtenář na okamžik sednout a zamyslet se nad řadou vnitřních otázek a pocitů, které kniha vyvolá a zanechá na dobu rozhodně delší, než je jeden večer. Protože to, co se děje hlavním hrdinům příběhu, je surové, reálné, každodenní a čtenáři dochází, že by hlavním hrdinou mohl být klidně i on sám.

Celých dvacet let se Fiona Barton připravovala na sepsání této knihy. Vycházela z toho, co znala ze své novinářské praxe, kdy psala o celé řadě kriminálních případů a mnohdy, jak sama uvádí, přemýšlela o tom, jak se cítí manželky obžalovaných mužů. Tato příprava se skutečně vyplatila. Právě onen pohled pozůstalé manželky, Jean, je unikátní. V řadě psychothrillerů je dáván prostor vrahovi, agresorovi, který je až fyzicky přítomný v celé knize. V případě Vdovy víme, že možný agresor je mrtvý a pozornost je tak přenesena na jeho manželku. To je skutečně neobvyklý přístup, díky němuž je možno připsat další kladné body na konto knihy.

Atraktivnost knize dodává také diferencovaná perspektiva příběhu, kdy je příběh vyprávěn z pohledu vdovy, reportérky, matky unesené a zřejmě mrtvé dívky a detektiva, přičemž v závěru knihy je připojena ještě jedna perspektiva, která čtenáři pomůže zodpovědět většinu jeho otázek. Vypravěči knihy, tedy vdova Jean, novinářka Kate, matka Dawn a inspektor Sparkes, jsou čtenáři představováni skrze své myšlenky, svá jednání, jejich charakter není nuceně vykreslován, čtenář si jej tvaruje sám, neboť autorka jej nechává nahlédnout přímo do jejich nitra.

Kniha Vdova je doslova fascinujícím prožitkem na pozadí ve skutečnosti velmi jednoduchého kriminálního případu. Dokáže ve čtenáři vyvolat směsici pocitů od zoufalství, znechucení, strachu přes nejistotu až po naději. To považuji za atribut skutečně kvalitního psychothrilleru, kterým Vdova bezpochyby je.

Ukázka z knihy:
Vidím nás tam stát jako dneska. Konec utrpení, ale ne tak docela. Byla jsem vděčná soudu, že dal mému životu nějaký řád. Každý den byl předem nalinkovaný. Každý den jsem v osm ráno vyrážela z domu v elegantních šatech, jako bych šla do práce. Každý den jsem se vracela domů o půl šesté. Mým úkolem bylo poskytovat oporu a nic neříkat.
Soud pro mě znamenal bezpečný azyl. Měla jsem ráda zvuky nesoucí se chodbami, oznámení na tabulích třepotající se v průvanu i klábosení v kantýně.
Tom mě tam vzal ještě předtím, než před tribunál předstoupil Glen, abych věděla, do čeho jdu. Ústřední trestní soud Old Bailey jsem do té doby viděla jen v televizi – ve zprávách, kde stál reportér na chodníku před budovou a mluvil o nějaké vraždě nebo teroristovi, a interiér často ukazovali v detektivkách. Ale stejně jsem to takové vůbec nečekala. Soudní síň byla ponurá, menší než v televizi, páchlo to tam jako ve školní třídě a všude kolem byla spousta tmavého dřeva. (Str. 143)

Název knihy: Vdova
Autor: Fiona Barton
Překlad: Michael Havlen
Nakladatelství: Domino
Místo vydání: Ostrava
Rok vydání: 2016
Vydání: První
Počet stran: 376
ISBN: 978-80-7498-165-4