Recenze: Lars Kepler – Playground

Vytvořeno 5. 11. 2016 1:00

Autor: Jolana Hlušičková

Snad každý z nás někdy četl příběhy vyprávěné lidmi, kteří přežili svou smrt. O cestě tmavým tunelem, kde na konci svítí oslnivé světlo. Ale jak si život po životě představuje Lars Kepler alias manželé Ahndorilovi? To se dozvíme v novince, která nedávno vyšla pod názvem Playground. Čtenáři ji očekávali s velkou zvědavostí, tentokrát se tam totiž neměl objevit sympatický komisař Linna, hrdina předchozích pěti krimi románů.

První stránky nás přivádí do Kosova, kde se setkáváme s Jasmin Pascalovou-Andersonovou, velitelkou švédské vojenské jednotky, snažící se zabránit Srbům v hromadné popravě mladých mužů. Při zásahu jsou dva z jejích mužů zabiti, ona je těžce zraněna a dochází u ní k zástavě srdce. Když se ji podaří lékařům přivézt zpět k životu, vidí stále před očima to, co prožila v době klinické smrti. Okolí ji považuje za psychicky nemocnou, proto se snaží vzpomínky potlačit, zvláště když se jí později narodí syn Dante. Nabízí se myšlenka, že jeho jméno autoři vybrali jako odkaz na Dantovo Peklo. A je pravda, že Jasminin syn si peklem rozhodně projde.

Název knihy Playground (kniha vyšla ve Švédsku pod stejným titulem) by se mohl do češtiny přeložit jako „hřiště“. A je to výstižný název. Hlavní hrdinové hrají hru na život a na smrt, pouze vítěz získá vízum k návratu do života. Všude plno mrtvol, Jasmin s Dantem pobíhají přístavním městem jako dvě figurky v počítačové hře a čtenář doufá, že se jim podaří bez úhony dostat se do dalšího levelu - v tomto případě návratu mezi živé.

V knize navštívíme město-přístav, stvořené ve stylu urban fantasy jako meziprostor mezi životem a smrtí. A jak to podle Keplera vypadá v zásvětí?

Jasmin se opřela o zábradlí, nadechla se a zahleděla se na veliké město plné natěsnaných domů v čínském stylu.
Schody z terasy vedly přímo na rušnou ulici plnou obchůdků. Všichni lidé proudili stejným směrem. Mnozí vedli kola nebo nesli spoustu věcí. Pohybující se dav jako by neměl konce. Na té velké ulici musely být desítky tisíc lidí. Vypadalo to jako hromadný přesun k temnějším budovám v dáli. (Str. 54).

Putující dav ji dovedl do velkého přístavu. Vzadu podél mola kotvily v řadách desítky lodí. Na přídích se pohupovaly červené lucerny. Některé čluny vypadaly jako poopravené vraky, další jako zrezivělé rodinné čluny plné balíků a beden.
Všude okolo se pohybovali muži v uniformách a dohlíželi na to, aby nikdo nenarušoval pravidelný pohyb davu. (Str. 55-56).

Doporučila bych se příliš nad knihou nezamýšlet. Brát ji skutečně jenom jako počítačovou hru, střílečku, kde hlavní hrdinka využívá k přežití své schopnosti a dovednosti nabyté vojenským výcvikem. A příliš nemyslet na to, že je obrovský rozdíl v historicky reálném útoku Srbů v Kosovu a fiktivními bojůvkami v čínském přístavu.

Také bychom se asi neměli příliš pozastavovat nad tím, že Jasmin přechází ze života do smrti tak často, jak zrovna potřebuje. Chvíli žije v reálném světě, pak zase bojuje v přístavu, šup sem, šup tam. Prostě brát to jako hru, kde je možné i to, co lze v reálném světě jen velmi obtížně nebo přinejmenším ne tak snadno jako v Keplerově textu.

Autoři bezesporu psát umějí, o tom není žádných pochyb, potvrdili to již dříve a potvrzují to i touto knihou. Pro čtenáře libující si ve fantasy textech určitě zajímavé dílo, pro mne ale trošku zklamání, očekávala jsem detektivní příběh, i když bez známého komisaře. Pokud chcete dát knize šanci, zapomeňte na vše, co jste od Keplera četli, a zkuste ji vnímat jako dílo neznámého autora. Odměnou vám může být třeba to, že možná někde mezi řádky zahlédnete komisaře Joona Linnu. Nebo to byla jen hra stínů v zásvětí?

Název Playground
Autor Lars Kepler
Nakladatelství Host – vydavatelství, s.r.o.
Místo vydání Brno
Překlad Karolína Kloučková
Rok vydání 2016
Vydání 1.
Počet stran 439 stran
ISBN 978-80-7491-782-0