Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Naoki Higašida

1 1 1 1 1 (0 hlasů)

„Když máte rádi sami sebe, tak je jedno, jestli máte autismus, nebo ne,“ odpovídá třináctiletý Naoki Higašida na otázku, zda by lidé s autismem chtěli být „normální“. Jednu z padesáti osmi, které si chlapec s autismem pokládá v knize A proto skáču, překvapující mírou utrpení, vnitřní moudrostí autora, vnímáním krásy světa a potřeby komunikace a porozumění.


knihaV říjnu se na pultech knihkupectví objevila nezvyklá kniha A proto skáču, která díky osobní výpovědi autora vypráví o myšlení a cítění třináctiletého chlapce s autismem. Naoki Higašida prožívá krásu a uspokojení z kontaktu s přírodou nebo díky jeho nazírání na svět, kdy se jednotlivé detaily, jako jsou roztodivné barvy a tvary, spojují v celistvý předmět. Tento prožitek se však mísí s pocity jak fyzického, tak psychického utrpení. Co tě nejvíc trápí? ptá se sám sebe. Naoki často ztrácí kontrolu nad svým tělem a projevy chování, což ho velmi mrzí, ale nedokáže tomu zabránit. Jeho smysly zahlcují vjemy z okolí, bývá uchvácen panickými ataky a lidé okolo nerozumí, co se v něm odehrává. Fungují tvoje smysly jinak než naše? Naoki nedokáže komunikovat verbálně a dlouhou dobu nebyl schopný vyjadřovat své myšlenky a komunikovat s okolím jakkoli jinak. Kvůli tomu trpěl empatický Naoki nechtěným osamocením a neporozuměním, stejně jako mnoho dalších dětí s autismem. Jsi raději sám než s ostatními? To se naštěstí zčásti změnilo.

Třináctiletý japonský autor, kterému je dnes už přes dvacet let, v knize zodpovídá přes padesát otázek, které mu lidé nejčastěji pokládají. A my tak můžeme nahlédnout do čarokrásného světa plného děsu. Jakým způsobem komunikuješ? Díky své mamince a učitelce Suzuki se naučil komunikovat skrz písemnou tabulku, později i pomocí počítače. Svými povídkami, básněmi, blogovými příspěvky a touto knihou nám ukazuje cestu do svého nitra. „Nejhorší je, že si nikdo neuvědomuje, jak nešťastní dokážeme být. Nejspíš si myslíte, že lidé, kteří se o nás starají, to mají těžké. Přitom si ale vůbec nedokážete představit, jak je to hrozně smutné, když sami nic nedokážete a pořád jste ostatním jenom na obtíž. Kdykoliv něco provedeme, ani se neumíme pořádně omluvit a ostatní se na nás jen zlobí nebo se nám smějí, prostě je to k uzoufání. V takových chvílích se sami sebe ptáme, proč jsme se vůbec narodili jako lidé. (…) Ze všeho nejvíc nás mrzí, když jsou kvůli nám smutní jiní. Vlastní smutek nějak sneseme. Ale pocit, že jsou kvůli nám nešťastní lidé z našeho okolí, je k nevydržení,“ odpovídá Naoki sám sobě na otázku, co ho nejvíc trápí (str. 71).

Odpovědi nás přivádí nejen k pochopení toho, jak se v určitých chvílích někteří lidé s autismem cítí, ale také ukazují, jak odlišným způsobem je možné uchopit již zažité vnímání světa – světlo, přírodu, čas, pohyb, zvuk, nebe – a jak cenné je to, co se nám zdá normální. „Všichni mluvíte neuvěřitelně rychle. Na to, abyste si rozmysleli, co chcete říct, a následně vypustili slova z úst, vám stačí pouhá chvilinka. To nám přijde vážně podivné.“ (str. 33)

V autorově zpovědi vystupuje opakovaně několik motivů, jedním z nich je vztah k přírodě. „Hodně lidí s autismem má rádo procházky. (…) Pro nás je příroda přímo životně důležitá. Když se na ni díváme, máme pocit, že i my lidé s postižením si zasloužíme být na světě, a připadáme si jako znovuzrození. Nezáleží na tom, že nás lidé odmítají. Příroda nás vždycky vřele obejme. Zeleň, kterou vidíme, představuje život trávy a stromů. Zelená je barva života. A právě proto máme tak rádi procházky přírodou.“ (str. 123) A mimo jiné také prosba o pochopení a trpělivost.

A proto skáču obsahuje mimo tento rozhovor několik kratších textů a na samý závěr delší povídku, která odráží autorovu až dojemnou empatii vůči rodičům, cit po zápletku a kultivovaný literární jazyk.

Kniha vychází s předmluvou Josefa Schovance, autora knihy O kolečko míň – Můj život s autismem, a Davida Mitchella, který čtenáři přibližuje zkušenost rodiče dítěte s autismem.

Název: A proto skáču
Autor: Naoki Higašida
Nakladatelství: Paseka
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2016
Vydání 1.
Počet stran: 172
ISBN/EAN: 978-80-7432-711-7

Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení