Recenze: Petr Stančík – Andělí vejce

Vytvořeno 13. 11. 2016 1:00

Autor: Jiří Lojín

První polovina dvacátého století byla postižena dvěma světovými válkami, přesto i v těchto neklidných dobách lidé žili, pracovali, milovali a rodili se. Koloběh života se nepřerušil i přes hrůzy – zvlášt té druhé – války. Hrdina románu Petra Stančíka Andělí vejce žije právě v těchto dobách.

S Augustinem Hnátem se čtenář poprvé setkává 12. května 1945 v 5 hodin ráno. Přesné stanovení doby je nezbytné, protože předurčuje vše, co se v jedné z linií textu bude dít. Hlavní děj se odehrává v průběhu jednoho dne, jeho konec je v 18:23. I když je už oficiálně po válce, po kraji se potulují skupiny utíkajících nacistů a ti jsou daleko nebezpečnější, než když byli v roli okupantů. 

Druhý dějový proud je retrospektivní. Jeho hrdinou zůstává Augustin Hnát, ale autor sleduje jeho dospívání a neodvratně směřuje k osudnému dvanáctému květnu, ke klíčovému dni celého románu. Čtenář má možnost lépe poznat člověka, o němž jeho děda prohlásil, že má hlavu jako andělí vejce.

Kniha se rozjíždí tak opatrně, že zpočátku čtenář marně hledá styl svého oblíbeného autora. Nebývá zvykem, aby Petr Stančík stál tak pevně oběma nohama na zemi a psal jakousi kroniku života jednoho sedláka. Postupně však, zprvu nesměle, prosakují skrze krotký text náznaky nereálných, ale poetických prvků, aby posléze naplno vypukly orgie Stančíkovy fantazie. Čtenář, který propadl knize Mlýn na mumie, tak může být spokojen, i když Andělí vejce operuje na poněkud menší ploše. Literární, nikoliv zeměpisné, jak se ukáže později. 

Postavu Augustina Hnáta utesal autor do podoby pravého českého samorosta, hloubavce a přírodního filozofa, který má svůj předobraz ve starých českých románech. Trochu ho paroduje, protože jeho názory a vidění světa mají poněkud bizarní rysy, ale nevylučuji, že i takové se mohly zrodit v hlavách přemýšlivých vesničanů. Takoví lidé byli připoutáni k chalupě a půdě a jejich vědomosti a myšlenky nebyly formovány vyšší školou, proto mohly vznikat skutečně podivné konstrukce, které většinou zanikly smrtí jejich nositele.

Stančíkův hrdina ale na poli nezůstal, respektive pole orné byl nucen vyměnit za pole válečné a bojovat za Rakousko-Uhersko v první světové válce. Tato rozsáhlá a nosná epizoda se postupně přibližuje ke košatým dobrodružstvím Voltairova Candida, nebo v současné době známějšímu Stoletému staříku Jonase Johanssona. Stančík bravurně používá skutečná historická fakta a doplňuje je absurdními pointami.

Augustin Hnát však je člověk renesanční, ne-li přímo cimrmanovský, a tak Petr Stančík dostal příležitost představit se jako básník, přestože autorství skromně přenechal svému hrdinovi. Není asi třeba připomínat jméno Odillo Stradický ze Strdic. Hnát však není tak paralyzován poezií ani duchovnem, aby se nedokázal dobře starat o statek, pálit kořalku a péct chleba. O chlebu a jeho výrobě dokáže Petr Stančík psát s velkým zaujetím, sám by v jeho souvislosti slovo „výroba“ nepoužil, leda v souvislosti s jeho průmyslovou produkcí v parních pekárnách, které Augustina Hnáta naplňuje údivem, ale zdaleka ne obdivem. Pečení pro něj nezačíná mísením mouky s vodou a kváskem, ale setím obilí. Zkrátka celý vesnický život svého hrdiny interpretuje Petr Stančík jako uzavřený ekosystém, který požaduje jen málo externích vstupů a výstupů.

Ještě se zastavím u dalšího výrazného rysu Stančíkovy prózy – jídla. Komisař Durman z Mlýnu na mumie se projevil jako nezřízený gurmán a i když Augustin Hnát je spíš umírněný a vyrovnaný, přece jen se v Andělím vejci najde místo na popis lahůdek. Některé pasáže tak proměňují knihu na kuchařku, která by asi zastáncům racionální stravy příliš nevyhovovala.

Andělí vejce lze z vnějšího pohledu brát jako svéráznou kroniku první poloviny dvacátého století, kterých je v české literatuře poměrně velké množství. Stančíkovo originální zpracování však z knihy dělá nejen zábavné čtení, podporované autorovou nespoutanou fantazií, ale i podnět pro úvahy o zodpovědnosti člověka vůči svému okolí – lidem i všemu ostatnímu.

Název: Andělí vejce

Autor: Petr Stančík

Nakladatel: Druhé město

ISBN: 978-80-7227-385-0    

200 stran

Rok vydání: 2016

Vydání: 1.