Recenze: Mariam Petrosjanová

Vytvořeno 9. 11. 2016 1:00

Autor: Jiří Lojín

Rusky píšící spisovatelka arménského původu Mariam Petrosjanová zaujala svou sérií knih Dům, ve kterém… nejen ruské, ale i čtenáře z celé řady evropských zemí. Po sedmi letech od prvního vydání se úvodní díl s podtitulem Smečka ze čtvrtého pokoje objevil i v českém překladu.

Jak uvádí zahraniční anotace, dějištěm románu se stal dům, v němž žijí postižené děti. Reklamní text českého vydavatele tak konkrétní není, a tak se může nepřipravenému čtenáři stát, že první stovka stran pro něj bude méně srozumitelná. Důvodem je především specifický jazyk místních obyvatel a jejich přezdívky, které je sice do jisté míry charakterizují, ale bez znalostí kontextu jsou spíš zavádějící.

Postupem času se jednotlivé střípky informací skládají dohromady a je možné porozumět i náznakům z počátku příběhu. Čtenář má v podstatě volbu dvou přístupů – seznámit se předem s hrubou strukturou prostředí, do nějž nás autorka zavádí, nebo přistoupit ke knize s čistou hlavou. V prvním případě lze knihu číst od prvních řádků s porozuměním, které neznamená, že se ochudí o rozvíjející se děj, ve druhém pátrat sám a těšit se vlastními objevy v pomalu se otevírajícím prostoru s bizarními pravidly. Autorka dokázala informace dávkovat, takže čtenář, pokud chce, se může opravdu stát průzkumníkem Domu, pomalu zasvěcovaným pozorovatelem, a spoléhat na svou vnímavost. 

Hrdinou prvního dílu je mladý vozíčkář, přezdívaný Kuřák. V originálním podtitulu se jeho jméno přímo zmiňuje, ale překladatel Konstantin Šindelář zvolil název poněkud odlišný. Jak se však může čtenář přesvědčit, svým způsobem výstižnější. Mariam Petrosjanová se totiž svého avizovaného hrdiny nedrží zcela striktně a její pozornost těká z jednoho chlapce na druhého. Je potřeba všímat si názvů kapitol, jinak, například v té nazvané Na návštěvě v Pohřebišti, můžeme nabýt dojmu, že je hlavní postava poněkud schizofrenická. V tomto směru je kniha Smečka ze čtvrtého pokoje chaotická a neuspořádaná. Avšak jistá zmatenost koresponduje s prostředím, v němž obyvatelé Domu žijí.

Prvním dojmem je, že chlapci v Domě žijí bez dozoru. Asi nejlépe se hodí právě slovo ruského původu – jsou bezprizorní. Tato domněnka je posilovaná nevysvětlenými přezdívkami dětí i dospělých a bizarními označeními některých míst. V tomto ohledu evokuje knihu Pán much Williama Goldinga. Zejména Hrou, která má svá velmi složitá a neprůhledná pravidla a je povyšovaná na úroveň zákona, který děti berou doslova smrtelně vážně. Petrosjanová ale Goldingovu koncepci neopisuje, její společenství je jiné, v jistých aspektech smířlivější a citlivější.

Kromě kapitol, v nichž se střídají vypravěči, umístila autorka do textu pravidelná intermezza. V nich Dům v roli vypravěče shrnuje některé části děje tak, že se čtenář dočká přehledného vysvětlení, nehrozí tedy nebezpečí, že na poslední stránce knihu odloží se stejným nepochopením, s jakým do ní vstupoval. 

Román, který se v Rusku stal bestsellerem, je rozčleněn do tří dílů, přestože byl poprvé vydán jako celek. Druhou část plánuje nakladatelství Fragment na příští rok a jejím podtitulem bude Osm dní Šakala.  Přestože kniha získala mimo jiné i nálepku fantasy, nepředstavuje v žádném případě to, co je pro fantasy charakteristické. Nereálná složka je přítomna především ve fantazii chlapců, tím se dostávají do zkazek, kolujících v Domě.

Pro českého čtenáře je román Dům, ve kterém… pozoruhodný, zejména pro nenapodobitelnou atmosféru, v níž se odráží prazáklad charakteru ruské společnosti, s nímž se setkáváme v literatuře napříč stoletími. Nedokážu předvídat, zda se i u nás stane román bestsellerem, situace na trhu se během let poněkud změnila, ale určitě si najde mnoho nadšených čtenářů.

Název: Dům, ve kterém… Smečka ze čtvrtého pokoje
Autor: Mariam Petrosjanová
Nakladatel: Fragment
ISBN: 978-80-253-2905-4
Originál: Dom, v ktorom... Kniga pervaja Kurilščik
Překlad: Šindelář, Konstantin
328 stran
Rok vydání: 2016 
1. vydání