Recenze: Benjamin Kuras

Vytvořeno 18. 11. 2016 1:00

Autor: Renata Petříčková

Na této knize mne nejvíc zaujala bravurní práce s informacemi. Neváhala jsem tedy a požádala autora o rozhovor právě s touto tématikou. Ve své poslední knize, která navazuje na předešlé tři, rozebírá zejména pohledem zahraničních zdrojů situaci v Evropě a situaci, která obecně nastává ve chvíli, kdy se civilizace hroutí. 

Zaujalo mne, že sám netušil, že jeho první kniha Soumrak bílého muže, kterou napsal před několika lety, bude mít další pokračování. Reaguje pružně na současné dění a jako velmi cenné vidím to, že vnáší do tématu informace, které nejsou běžně přístupné v našem hlavním informačním mediálním proudu, přitom to jsou pouze fakta části lidské historie. Ale jak je známo, tady jsem si víc než kde jinde uvědomila, jak jsou historická fakta snadno manipulovatelná. Že historie je opravdu psána vítězi. A to jen jednou sortou vítězů. Ale rozhodně to není jediný a správný úhel pohledu. V rozhovoru s autorem jsem se zajímala o to, jakým způsobem s masou informací, kterou zpracovává ve svých knihách (a ve svých titulech všeobecně), vůbec pracuje.

Benjamin Kuras odpovídá: „Jako dramatik jsem se naučil faktické informace dávat do kontextu určitého děje (tragického i komického), určitých dramatických střetů, konfliktů a protikladů. Linii děje, nebo jeho směřování, často musím hádat, nebo po něm pátrat, tápat a skládat z útržkovitých informací, střepů nebo špiček ponořených ledovců. Navazovat je na události předchozí, ale i možné ze statistik vyplývající trendy budoucí a jejich souvislost s idejemi, ideologiemi či plány, s jejich vývojem a směřováním. Včetně varování typu „bude-li tohle takto pokračovat, mohlo by se stát tohle či ono“. Bez těchto souvislostí nedávají fakta žádný smysl a jsou nudná. Ne pokaždé se do těch souvislostí stoprocentně trefím, ale málokdy jsem se zmýlil. Když jsem už v 90. letech upozorňoval na nastavenou totalitní setrvačnost EU, měli mě všichni za blázna. Dnes je spíš blázen někdo, kdo to nastavení nevnímá, nebo dokonce popírá.“

Ano, další věc, kterou nejen v Poslední naději civilizace najdete, a sice jeho prognostické schopnosti. A když si vezmete, že jeho předpovědi nebo spíše domýšlení souvislostí na základě historie a současných faktů vychází pouze z obyčejného selského rozumu, je to až děsivé. O vývoji evropské situace napsal tři knihy (Soumrak bílého muže, Jak zabít civilizaci a Poslední naděje civilizace). Ale tohoto trendu si můžete všimnout i v knihách, které jsou věnovány vztahům (Ciao, Mao a Tao sexu), kde také předvídá vývoj mužského i ženského pokolení napříč různými oblastmi života. Je to prognostik, prozíravý člověk, který se nenechá opít rohlíkem. Znovu se vrátím k poslednímu titulu a zeptala jsem se ho také, jaké zdroje ke své práci využívá: „Sleduji zdroje téměř výlučně zahraniční, ty české jsou ostatně řídkým odvarem toho, co se ten či onen novinář dozví ze zahraničních. Tedy pokud jde o celosvětové dění, ne to domácí žabomyší, do něhož moc nevrtám, je spíš fraškovité než komediální. Trávím 2-3 hodiny denně na internetových stránkách anglických, francouzských a italských. Čtu hodně publikací historických, filosofických, psychologických, ekonomických a teologických a dělám si poznámky použitelné k tomu, co zrovna píšu, co se psát chystám nebo bych někdy psát mohl. Postupně mně z nich vzniká jakási ne úplně každému hned viditelná, ale pro mě cítitelná šňůra, spojující výchozí bod knihy s koncem nebo závěrem, k němuž by měla nebo logicky mohla dospět."

Bude to kniha, která vstoupí do dějin?

Nad tímto titulem jsem často přemýšlela, jestli to bude kniha, kterou ocení čas. Kterou prověří historie, tedy přesněji, budoucnost. Autor je poměrně nekompromisní, protože taková jsou prostě fakta. A je pravda, že ze spousty informací zůstanete paf, protože u nás prostě nejsou dostupné a o uspořádání státu ve Francii nebo ve Velké Británii se nedozvíte téměř nic. Na druhou stranu tu také předjímá události příští a konkrétně naši zemi spatřuje jako jednu z těch, která může budoucností Evropy zahýbat pozitivním směrem. Poslední naděje civilizace je kniha, která vám zůstane dlouho v hlavě a po které možná sáhnete i za pár let…

O autorovi:

Benjamin Kuras (4. 4. 1944), vzděláním Olomoučák (od mateřské školky do konce studia anglistiky), krátce pražský anglický rozhlasový redaktor (1968), od října 1968 Londýňan a český redaktor BBC (od 1969), od roku 1975 britský občan. Autor patnácti anglických divadelních a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích.

Od roku 1990 přispívá do těchto českých periodik: Reflex, Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové noviny, Profit, Marianne, Euro, MF Dnes, Právo, Xantypa. V nakladatelstvích Eminent, Baronet, Linde, Evropský literární klub, Votobia a G+G vydal tyto anglické a české knihy: Czech and Balances, Češi na vlásku, Business je byznys, Anglie je na houby, Nebýt Golema, As Golems Go, Je na Marxu život?, Is There Life on Marx?, Deník viruse aidsu, Pryč s prašivkami, Antonín a František jsou naživu, Glokalismus a demokratura, Sekl se Orwell o dvacet let?, Zákázané ovoce vědění, Tao sexu, Ciao sexu, Mao sexu, Jak přežít padouchy, Žít všemi údy, Tao smíchu, Soumrak bílého muže, Nebýt Golema, Bláhové snění o světě bez padouchů, EpiKuras a Jak zabít civilizaci.

Název: Poslední naděje civilizace
Autor: Benjamin Kuras 
Nakladatelství Eminent, 2016 
Vydání 1.