Recenze: Viktor Pelevin

Vytvořeno 2. 12. 2016 1:00

Autor: Jiří Lojín

Ruského spisovatele Viktora Pelevina můžeme s čistým svědomím označit za autora sci-fi, i když se prostřednictvím smyšleného světa vyjadřuje k tomu současnému. Stejně jako v jiných státech, ani v Rusku není zcela jasné, kam společnost směřuje. A zde se naskýtá volné pole pro fantazii z domýšlení důsledků současných činů. 

Pelevinův nejnovější román S.N.U.F.F klame svým titulem nadvakrát. Tečky mezi písmeny naznačují, že jde o zkratku a ne o název určitého druhu filmů. A zkratka je také vysvětlena jako Special Newsreel / Universal Feature Film. Brzy se ovšem ukáže, že zkratka je umělá, vytvořena tak, aby autor filmy, kombinující porno a zabíjení, jen trochu zamaskoval a zkomplikoval původ jejich názvu.

Nejprve je potřeba naznačit, do jakého světa Viktor Pelevin své čtenáře zavádí. Populace se dělí na lidi a Orky, mezi nimiž zuří války, přerušované krátkými obdobími míru. Není ovšem zcela jasné, proč si lidé, disponující nejmodernější technikou, Orky nepodrobí a neskoncují tak s neustálými boji. Jako kdyby se současný člověk naivně ptal, proč jsou vyspělé zbraně často bezmocné v některých posledních válkách. Odpověď leží mimo oblast techniky, zasahuje do širokého spektra protichůdných zájmů.

Reálie, popisované v knize S.N.U.F.F, naznačují, že doba, v níž se děj odehrává, leží v blíže nespecifikované, ale daleké budoucnosti. Vědění naší doby bylo už dávno zapomenuto, zbyly po něm pouze nejasné odrazy, transformující se do rituálů, často mystických. Do popředí se dostává pojem Manitou či manitou, zahrnující vše, co lze zbožštit.  Tedy nejen samotného Boha, ale i média a peníze. Vše je groteskně pokřivené, včetně jmen lidí. Ani samotný pojem Ork není originální a i když se může na první pohled zdát, že je tento odkaz příliš prvoplánový, zamyslí-li se čtenář nad genezí Pelevinova světa a důvodem samotné existence Orků, nalezne velmi logickou vnitřní konzistenci.

Naproti tomu je dost neuvěřitelné, že by se ztratily v průběhu věků pravé významy většiny důležitých výrazů a přitom vývoj techniky pokračoval kontinuálně dál, aby mohl dosáhnout takových výsledků, jako je obrovský dolet kamer, jejich maskování či superoptika. Autor to však potřebuje pro svůj záměr, proto používá torza významů tak důsledně, až to v některých okamžicích obtěžuje.

Viktor Pelevin nazývá dobu, kterou popisuje jako dobu postinformační, já bych ji nazval také dobou postmediální, v níž se informace deformují deformovanými médii. Důvodem je otupění publika a stále větší požadavky na vzrušující podněty. Podobným tématem se zabýval i David Cronenberg, zvlášť ve filmu Videodrom, který sice ústí do hororového finále, ale filozofie profesora O'Bliviona je Pelevinově myšlence blízká. Je možné si vzpomenout i na klasiky sci-fi, jako je třeba Stanisław Lem, který dokázal nesmírně vtipně žonglovat se zkratkami a jejich významy. Podobně dovedl ad absurdum problémy umělé inteligence, což je další téma, které – rovněž trochu absurdně – používá Pelevin. Ctitel klasické sci-fi asi namítne, že umělou inteligencí se velmi poctivě zabýval Isaac Asimov, ale tomu chyběla Lemova a Pelevinova hravost.

Spojení umělé inteligence s účelem, pro nějž jsou konstruovány, je opravdu poněkud nepatřičné. Kaja, umělá milenka hlavního hrdiny Damilola Karpova, má inteligence na rozdávání, což se ale v kombinaci s uživatelsky nastavitelným parametrem – mrchovitostí – Karpovovi škaredě vymstí.

Dalšími důležitými postavami jsou mladí Orkové Chloé a Grym. Jejich zásluhou se děj komplikuje a pohybuje kupředu. Přímá konfrontace mezi oběma společnostmi navíc umožní čtenáři poznat jejich strukturu i význam.

Kniha Viktora Pelevina S.N.U.F.F je komplikovaná, přestože nepoužívá žádné časové skoky ani retrospektivu. Zavádí čtenáře rovnou a bez vysvětlení do budoucnosti, v níž degenerovaly lidské hodnoty. Autor naznačuje, že k tomuto stavu vede přílišná ochrana sexuálních menšin, liturgické texty Orků silně zavánějí homofobií. I v tomto ohledu se v románu odráží atmosféra současného Ruska.

Bez znalosti originálu se těžko hodnotí úroveň překladu, pokud není tak špatný, že by si toho čtenář na první pohled všiml. Ale jméno Libora Dvořáka má mezi překladateli z ruštiny velmi dobrý zvuk a je zárukou poctivě odvedené práce se znalostí současné ruské společnosti. Viktor Pelevin patří k velmi zajímavým postavám ruské literatury a vydání jeho knihy je svým způsobem událostí, která potěší nejen příznivce sci-fi, ale i čtenáře, zajímající se o něco jiného, než je mainstream.

Název: Snuff – Utopie
Autor: Viktor Pelevin
Nakladatel: Dokořán
ISBN: 978-80-7363-777-4
Originál: S.N.U.F.F. Utopia
Překlad: Dvořák, Libor
412 stran
Rok vydání: 2016
Vydání: 1.