Recenze: Ruta Sepetys – Sůl moře

Vytvořeno 13. 12. 2016 1:00

Autor: Andrea Komárková

V září se na pultech našich knihkupectví objevila nová kniha spisovatelky Ruty Sepetysové. Autorka není v literárním světě žádným nováčkem, do její předchozí tvorby patří dvě knihy: Potrhaná křídla a v Šedých tónech. Zářijová novinka nese název Sůl moře. 

Kniha se člení na krátké kapitoly, jejichž názvy se odvíjejí podle jmen postav, které zrovna vyprávějí svůj příběh …

A je to příběh veskrze jednotný: skupina patnácti osob utíká k moři, do přístaviště, kde odjíždí lodě, které jim mají zachránit život. Utečenci museli pod vlivem tragických okolností způsobených válkou, opustit své domovy, přátele i rodinu … lidé obvykle prchli ze škol, před vlastní smrtí nebo kvůli strašlivému zacházení svých blízkých k jejich osobám. Jdou po lesích, loukách a sněhem zavátých cestách, mráz se jim dere do morku kostí a jejich jediným zdrojem tepla je myšlenka na záchranu, která čeká někde před nimi. Na dlouhou pouť se k nim přidají ještě dva lidé, mladičká dívka z Polska jménem Emilia a německý mladík Florian s tajemnou minulostí, který polskou dívenku zachrání před smrtí. 

Ačkoliv je jejich pouť strastiplná a doprovází ji nikdy neutichající strach, před jejich cílem je nic nezastaví. Zranění léčí jedna z hlavních postav, Joana, která svým způsobem udržuje dobré vztahy mezi ostatními ve skupině. Osud části její rodiny je obsahem knihy v Šedých tónech.

Joana se postará i o nově příchozího Floriana, který má na těle opravdu velké zranění od šrapnelu; rána se špatně hojí a on je zmítán v horečkách. Florian o sobě odmítá cokoliv prozradit, dokud společně nenastoupí na loď. 

V přístavišti se odehrává obrovské množství událostí. Skupina se rozděluje podle toho, kdo půjde do jaké lodi. Zde se pečlivě kontrolují doklady i zavazadla. Florian prožívá niterná muka, když se svými zfalšovanými doklady vstupuje na palubu, stejně tak Johana, která musela Emilii opatřit doklady od naprosto jiné, již mrtvé, ženy, která ještě navíc ani nesdílí Emiliinu národnost. Jenže Emilia se musí dostat na loď, je přeci těhotná a porod bude co nevidět. 

Jak už to tak bývá, přestože ústředním tématem je snaha dostat se na některou z připravených lodí, nechybí zde postupně rozkvétající láska mezi Florianem a Joanou. Rozhodně ale nevstupuje do hlavní dějové linie, podle mého názoru spíše nabourává neustálé napětí a hrůzy, které provázejí lidské osudy v době války. Napadá mě, jestli tohle přeci jen není hlavním smyslem lásky … hřát tam, kde vše ostatní zamrzá. 

Láska, vztek, nenávist, odpor, strach … emoce v knize rozhodně nechybí. Loď, na níž se dostane Joana, Emilia i Florian, se jmenuje Wilhelm Gustloff. Její zkáza je v knize líčena opravdu emotivně, ale má možná až příliš rychlý spád. Proto bych čtenářům doporučila si o neštěstí jejího potopení zjistit více informací. Děj se při jejím potápěni zrychlí natolik, že čtenář si možná nebude stíhat uvědomovat, co všechno se kolem děje. Ruta Sepetysová do vás nastřelí obrovské množství dojmů a přání, aby vše dobře dopadlo, a bude vaši hlavu držet opravdu těsně nad hladinou napětí až do samého konce. Kdo zemře, kdo se zachrání … a co si z tragiky války odnesou do budoucna jednotlivé postavy? Žádná z otázek nezůstane bez odpovědi. 

Tím, jak je kniha rozdělena do opravdu drobných kapitol, má děj neskutečně rychlý spád, který je ještě více umocněn výborným vypravěčským stylem. Ruta Sepetysová nemá ve své knize žádné zdlouhavé popisy přírody, žádné hluboké, psychologické popisy niter postav, nýbrž jde rovnou k věci. Popisuje události tak, jak jdou, jedna za druhou, den za dnem, noc za nocí. Každý, kdo se pro její styl nadchne, knihou doslova propluje a na jejím konci bude prosit, ještě, prosím, ještě jednu kapitolu! Neštěstí, kterému autorka věnovala přes tři sta stran textu, nemohlo být popsáno dojemněji a upřímněji, než to dokázala právě ona. 

Ukázka:

Zastesklo se mi po mamince. Má matka milovala Litvu. Milovala svou rodinu. Válka jí ze života vyrvala veškerou lásku i s kořeny. Bude muset číst groteskní detaily našeho utrpení? Dostanou se zprávy do mého rodného města Biržai a do temného bunkru v lesích, kde se údajně skrývá můj bratr s otcem? Joana Vilkasová, vaše dcera a sestra. Je z ní sůl moře. (325)

SEPETYS, Ruta. Sůl moře. Přeložil Petr ELIÁŠ. V Praze: CooBoo, 2016. ISBN 978-80-7544-180-5.